Blíží se volby. U nás politická událost roku 2010, které ale málokdo věnuje pozornost, kterou by měl. Proto jsem se rozhodl publikovat svůj názor, jako neznalého občana Čech, který nestudoval politologii a nahlíží na volby, jako na divadélko naší země. Proto kdo má náladu, zamyslete se se mnou nad tím, jak bude naše republika vypadat za 2 měsíce.

Na podim roku 2008 naše země zežloutla. Nebylo to listím, ale výhrou ČSSD. Jediný okres zůstal modrý. Situace se otočila z modré barvy a já na to koukal na druhé straně světa s kolegy. Nevybíral jsem si nikdy strany dle toho, že bych rozumněl, co nám politici předkládají, ale dle selského rozumu a citu, kterým na mě působí jak strana, tak jednotliví představitelé. Nejsem sociálně založen, takže ČSSD opravdu není moje doména, ale pojďme se podívat, co nám dnešní Čechy nabízejí za kašpárky naší politiky.

Jiří Paroubek.

Nepřehlédnutelná figurka dneška. Vynořil se po pádu Grosse odnikud a stal se špičkou v politické hierarchii. Když opomenu některé stupidní vtipy na jeho adresu a s nadhledem se na jeho osobu podívám, tak jako obyčejný občan nutně vidím typ člověka, který aroganci a pohrdání dává veřejně najevo. Jeho projevy jsou afektované, kdy nemálokdy skáče od tématu k tématu, obšírně vysvětluje co je pro obyčejné lidi nevysvětlitelné  a s neskrývaným pocitem blaha uráží a shazuje své politické protivníky. Sliby, které nám s úsměvem sděluje z billboardů nejsou reálné a jsou zaměřeny na starší vrstvy občanů a na lidi s nižším vzděláním. Co jinak může rozumně uvažující člověk říci na slogan: Snížíme zadlužení státu na polovinu do roku 2013. Možná pan Paroubek opravdu umí mávnout kouzelným proutkem a kameny ve zlato, ale ekonomika je neúprosná. Správně na tom sloganu má být: Snížíme TEMPO zadlužování…

ČSSD vždy těžila z důchodců, ale zase je tady zásek – 13-tý plat pro důchodce? Lidé na starobním důchodu jsou jedna z největších položek na státním rozpočtu, takže si pomocí slibů opět koupí masu lidí, ale tohle není reálné. Stejně tak jako nemocenská a poplatky u lékaře. Opět kupování hlasů, ale tohle nejsou ty věci, které nás všechny budou bolet, tohle jsou jen sliby, aby lidé neviděli to, co musí politici udělat, ať  jsou oranžoví, rudí a nebo modrozelení.

Pan Paroubek si bohužel velmi často nevidí do pusy, ale hlavně – neumí se chovat. Nemusel jsem kdysi Zemana, ale jako premiér uměl nádherně glosovat a jeho bonmoty byly naprosto excelentní. A co zvládl v EU a ve světě náš pan Oranžový? V půli našeho předsednictví v čele Evropské Unie svrhl vládu. Nevím, co to mělo být na politickém pozadí, ale z ČR udělal rozvrácenou zemi, kde takovéhle křičící figurky udělají cokoliv, aby se na ně upřel zrak 150 milionů lidí z EU. A také se to povedlo, všichni si poklepali na hlavu, co to tady máme.Zoufalá touha po moci, ovládání a hlavně ukazování se jako mocným, to je životní náplní Jiřího Paroubka v mých očích. Směšná figurka, kdy některé vtipy se možná zakládají i na pravdě.

Co to je za kampaně, kdy jedna mocná politická strana uráží a ponižuje druhou? Teď jak ČSSD, tak i ODS jsou v tom stejně. Jedna napadá druhou, rádoby vtipné billboardy jsou podél silnic a díkybohu, že cizinci neumí číst česky, protože za tohle se stydím, že tady máme.

Mirek Topolánek.

Předseda modré strany je pro mě ten, koho budu já volit. Netajím se svým zaměřením, je to soukromá věc každého a ani ODS není stranou ideální, nicméně pro mě zajímavou a mnohem méně odpudivější, než budoucí Komunisticko-Socialistický pakt, který po volbách nastane.

Pan předseda se vyskytl stejně, jako Jiří Paroubek do mediálně známé vrstvy politiky, v jeho případě ze senátorského křesla. Tendr Topolánek-Bém působil dlouhou dobu jako základ ODS, který byl vidět hlavně v Praze. Zatím jsem neviděl ani jeden billboard ODSky, ale to možná proto, že se Prahou protloukám co nejméně. Jak ČSSD, tak i ODS slibují, až se jím od úst práší, nicméně modří slibují o něco méně nereálných věcí. Přecijen vysoký, prošedivělý Topolánek na mě působý mnohem přesvědčivěji, než obtloustlý a mrňavý Paroubek.

Ať už se jeden promenáduje v plavkách na zahradě a nebo nahý ve vile v Itálii, jsou to oba starší pánové (úmyslně kulantní název), kdy je naplno vidět bohatost společenského života, ale tohle by rozhodně nemělo ovlivnit rozhodování při volbách. A tak koho si vybrat? To záleží, do jaké sociální vrstvy spadá čtenář.

Pan Paroubek nechce v republice bohaté lidi, kteří umí vydělávat. Jsou jimi top management a ředitelé velikých firem, s příjmy nad 1,2 M ročně. Pro ně bude čekat yvýšení daní z příjmů. Pro firmy taktéž. Ovšem každému nemakačenku bude opět proplácena nemocenská a důchodci dostanou přidáno, aby volili.  Je už spravené silnice nezajímají, jde hlavně aby nemuseli nic platit u doktorů a dostali více. Taktéž není dobré soukromé vlastnictví. Vždy někdo povede jakýkoliv podnik mmnohem lépe, když mu říká pane, než když to je jen dojná kráva daňových poplatníků a výplata je ať něco dělám a nebo ne. Proč nezprivatizovat nemocnice? Protože by mocipáni ztratili kontrolu a kousek korýtka. Rozhodně by neutrpěli pacienti, ti trpí spíše teď.

Ano, ODS je zaměřenější na soukromé firmy a státním zaměstnancům příliš na ruku nejde, ale zase na druhou stranu, státní správa je dneska útěk do náruče státu, kafí zdarma, pohodlné kanceláře, hromady papírů a totálním nezájmem o seberealizaci u valné většiny pracujících. Není tam cíl, jen tabulkově vyšší místo, maximálně větší skříňka v kanclíku na magistrátu. Chápu, že to bez nich nejde, ale ne na úkor soukromé sféry, jak to dělají oranžoví pánové.

Ekonomiku nejde oklamat, takže ať bude u moci kdokoliv, bude to nás bolet, protože reformy musí být. Záleží jen na tom, jakou cestou to bude. Ale rozhodně nebudeme na úrovni Německa jen tím, že zvolíme tu a nebo tu politickou stranu, jak někteří hrdě hlásají. Spojil jsem zde SVÉ názory, které nemusí být každému po chuti a může se libovolně vyjádřit v komentářích, ale respektujte můj názor takový, jaký je. Jsem yvědav, na ty vaše a opomeňte faktografické chyby, nejsem politik a ani člověk v politice znalý

A začal magický rok 2010, kdy všichni predikují pomalu konec světa, potácíme se v mediálně přiživované krizi, odevšad slyšímě, jak se naše planeta mění a tak nezbývá, než očekávat, že se nic z toho, o čem se mluví nesplní.

Rok 2009 pro mě začal kousek po začátku vyhazovem z práce, kterou jsem dělal rád dva dlouhé roky. Ironií bylo, že to bylo na den přesně ob dva roky, co mě přijali. Vystřídalo se vedení v Aerotaxi a já byl obtížný mluvka, který kritizoval co neměl. Ono se nikdy nevyplácí jít proti výše postaveným v jakékoliv firmě, ale na druhou stranu, vše zlé je pro něco dobré a tak to bylo i pro mě. Chopili se mě přátelé a tak jsem mohl zůstat u letadel. Přesunul jsem se na nové působiště na Vodochody, kde jsem dostal na starost letový park FlyingClubu. Povedlo se nám z Ameriky přez půl světa přelétnout dalším letadlem, jehoš klopotná cesta z Floridského slunce, přez Arktidu nebyla bez problémů. Letadlo, navyklé na teplo, začalo v Arktidě stávkovat a tak jsem si zkusil, jaké to je z obýváku s pomocí telefonu a mailu koordinovat dodávku náhradního dílu do nejsevernější části Kanady. Potom jsem byl už paradoxně na druhé straně barikády přítomen uvedení tohoto letadla v Aerotaxi do provozu v Evropských podmínkách, jeho kompletnímu rozebrání, složení, testů a dalších věcí. V době psaní tšchto řádek, je letadlo téměř hotové a je otázkou několika týdnů, kdy bude létat po českém nebi. Měl jsem možnost zrealizovat nákup malého letadla pro výsadky v Bulharsku na konci června a jeho přelétnutí do ČR. Jde o skoro až neuvěěřitelné zkušenosti, které jsou odměnou za to, že jsem opustil stabilní místo a vydal se cestou, která je dobrodružnější, ale mnohem více nelineární a trnitá.

V červnu se mi úspěšně oženil bratr a tak jsem měl v tomto roce i premiéru toho, jaké to je být na svatbě. Na mojí si musím ještě nějakou tu chvíli počkat Přez léto jsem s pomocí kolegů dolétal licenci Soukromého pilota, o které jsem psal podrobně zde. No a potom začal létat všemožné technické přelety a sbírám hodiny. V této době se mi povedlo nasbírat okolo 80 hodin, což je pro někoho smešně málo, ale pro mě vcelku značný skok dopředu, oproti letům minulým. V létě mě z dvouleté letargie v bytě vytrh první kolega, který odešel, pak nový nájemník a pak finálně mladý pár lidí, kteří nahradili v říjnu i jeho. Tečku tomu dali sami majitelé baráku, když nás v prosinci výkázali za novým bydlením, kam se za týden musíme přestěhovat, takže o zábavu bylo více než postaráno. Aby toho nebylo málo, tak se mi v průběhu roku stávaly také různé technické problémy, jako je třeba uvaření auta, roztržení čerpadla v motoru a tak dále, takže jsem místo dovolené, opravoval tuhle starou plechovku co mém, aby ještě chvíli držela pohromadě. Takže defakto z pohodlného života, kdy mi zbývalo i relativně dost peněz, jsem se dostal do situací, kdy jsem si zkusil, jaké to je nemít vůbec nic. Zkušenost je to vskutku zajímavá, ale nikterak příjemná To byl tedy můj rok 2009 v kostce a pro všechny lidi, kteří se možná přečtou tyhle stránky, ať je 2010 rok plný pozitivních věcí, které si přejeme asi všichni a pro piloty a jiné letce, ať má mnoho hodin ve vzduchu, jako je doufám budu mít i já

Každý chce dneska vydělat, nezažil jsem nikoho, kdo by nechtěl. Způsobů je spousta, ale dneska jsem si vybral zvláště vypečené způsoby, které stojí za to. Takže chcete peníze bez práce a nebo hledáte lehký a zaručený výdělek? Dobré ráno prřátelé, probuďte se, nic takového není Čtěte dále.

Případ první, o kterém jsem již kdysi psal, ale nezálohoval jsem si databázi a tak jsem o něj přišel… Nicméně, popíši znovu
Určitě si každý už zažil to, že mu někdo začne vnucovat zaručený spůsob výdělku přííjmáním emailů. Nejčastěji jsou tímto afektovány různé webziny a ostatní – já sám mám profil na libimseti.cz a ač tam už skoro nejsem, mám tám doela dost přátel. No a občas se bavím čtením tamních novin a také přispívám do diskuzí, když to stojí za to.
No a bohužel tam se začal vyskytovat jistý lakýsek, hanýsek, bvlaskis atd – má pár dalších jmen a spamuje diskuze přibližně tímto textem:

bvblaskis 02.05. 15:57
Chcete vydelavat pouze ctenim reklam.emailu?. Hledate praci, studujete a nemate moc casu..? Neplatite nikde zadne poplatky. Tato firma posila 2-5 emailu denne, je to overena ceska firma s vice nez 225 000 cleny…registrace (i zruseni uctu) je zcela ZDARMA-zadne nesmyslne poplatky.. kdyz se tomu budete trosku venovat, daji se vydelat nemale penize i nekolik tisic mesicne…staci mi napsat na ? L A S K I S E K z a v i n a c . S e z n a m.cz?. a poslu Vam odkaz i s podrobnejsimi informacemi a poradim jak zvysit vydelky a ceho se vyvarovat. Obdrzite rovnez pravni dolozku o tom, ze nami nabizena domaci prace nenaplnuje pravni skutek podvodu… Ja uz se tomu plne venuji pres rok, mesicne vydelavam pres 4500,- takze mam s tim uz daleko vetsi zkusenosti nez ti co to delaji prvni, druhy den nebo teprve pred par mesici prisli na to, ze se tim opravdu da vydelat. Zkusenosti jsou zde k nezaplaceni! ?

To už dozajista viděli asi všichni. Bohužel se jedná nejspíše o člověka, který se neuchytil na trhu práce, to se může stát každému, ale tomuhle se tedy neříká výdělek, natož výdělečná činnost. Princip je vcelku jednoduchý. Kdo se do toho dá, tak se zaregistruje u společnosti ala Emailing. Tím, že se registruje opravdu začne dostávat jakési reklamní emaily. No ale za pár emailů denně, když jeden stojí cca 0,50 Kč (a to chce hodně štěstí, spíše se počítá 0,1Kč), tak to fakt na výdělek není. Takže pokud chce člověk 2-3 korunky denně, tak proč ne, ale to je výdělek? Samozřejmě že ne. No a tak zbývá finta č.2. Do registrace se zadává jmené tzv. Referála. Kdopak je to referál? To je ten, který Vás do této struktury dotáhl. Ano ano, to je onen tajemný Lakýsek, Hanýsek, blbýsek… a tomu začnete hezky vydělávat korunky tím, že čtete maily. Ano ano, jemu, ne sobě, ale jenom jemu. Takže co musíme udělat pro to, abychom žačali také na někom vydělávat? Chytrým už to dochází – sehnat si referála. Nejlépe mnoho a mnoho referálů. Připomíná tenhle princip něco? Jde o legální letadélko, do kterého si dobrovolně nastupujete.
Křivka vyplácení odměn za počet lidí, které dělají pro mě není exponenciální, tedy to znamená, že neplatí pravidlo: více referálů=více peněz. Bohužel. Takže si vezmeme modelem onoho Lakýska, který je populární v diskuzích.

Malý Lakýsek (další přezdívku si domyslete podle jeho aktuálního banu) chce začít svůj vlastní business. Takže se registruje a začne dostávat mailíky, nicméně je to málo. Potřebuje referálka, nejlépe mnoho referálků. A tak spamujeme diskuze (viz výše) a doufáme, že se někdo chytne. No a on se opravdu někdo chytne a zaregistruje se a dostává maily a náš malý lakýsek vydělává na něm – protože má malou provizi z toho, že ten jeho dotyčný referál čte maily. Jenže na to, aby ten další začal vydělávat, co musí udělat? Začne také spamovat diskuze a to všude na internetu. A tak to jde pořád dokola… Kolik se tím tedy dá vydělat? Spočítal jsem dle dostupných informací, že na průměrný plat České republiky (beru 21 500,- Kč ) bychom potřebovali 3864 referálků, kteří musí každý den v měsíci, který má 30 dní klikat na maily, potvrzovat je, vyplňovat je a vůbec plnit vše, co je v Podmínkách. Ano ano, četl vůbec někdo podmínky, které se tohoto vydělávání týká? Takže Lakýsek ve své podstatě už není Lakýsek, ale přetransformoval se do Blbýska, protože jeho aktivita se úzce specializuje na kontinuální spamování diskuzí a shanění dalších referálů, aby si něco vydělal. A teď je nasnadě otázka – stojí cca 3000-4000 (dle jeho informací) za to, aby ze sebe člověk dělal vola na forech a lákal ty blbější z populace na jakýsi nezaručený výdělek? A stojí za to se k tomuhle přidat? Nemyslím si. Nejsem bohatý, ale nejsem ani tak chudý, abych ze sebe musel dělat spamovací socku, která ničí vesměs diskuze. Jakési číslo, kterým se tam ohání nic, ale absolutně nic neznamená pro tenhle business – ve své podtatě je to číslo těch, kteří už se na to dali – tedy logicky naprosto nezajímavých. Navíc je to samozřejmě stylizovaná reklama a číslo naprosto smyšlené, když už půjdeme do detailu

Co tedy říci na závěr? Je nedílným právem každého člověka, udělat ze sebe vola, takže klidně se přidejte do této skupiny a začněte vydělávat a nebo něco vystudujte a dělejte normální práci, kde nemusíte být nekdo, kdo se jmenuje lakýsek a neřekne ani pravé jméno…

Očekávám hodně invektiv vůči mě a vlastně se na komentáře hrozně těším No a kdo chce, tak se může počíst o dalších možnostech, jak ze sebe udělat Veřejně idioty

Občas nevycházím z údivu nad lidskou hloupostí, která je někdy z neznalosti, někdy z lenosti, ale hlavně z pohrdáním toho, přiznat že o tom nemám ani tušení Tak tady je několik případů toho, jak ze sebe spolehlivě udělat blbce a nebo naletět

Případ první:

Kamarádka mi napsala, jak skvělou dostala předpověď v horoskopu a dokonce jí zadarmo poslali i dárek. Tedy, poslali jí nechutnou panenku, které ještě během transportu upadla půlka obličeje a vypadala jako z nějakého hororu, ale budiž, bylo to zadarmo. A tak mi nedalo a zajímal jsem se o co vlastně šlo. Nevěřím na horoskopy, tím méně na věštění karet a křišťálové koule. Koneckonců, kdyby ta věštkyně byla co k tomu, tak bych se přeci nemusel objednávat, že?
Ale to jsem odbočil. Zajímalo mě, proč když chtěla další věštbu na jakási zaručená čísla na sportku, tak byla poslána kamsi. No a tak jsem hrabal a hledal, zkoumal a nakonec našel
Určitě každý někdy viděl inzerát v nějakém bulvárním plátku, či dokonce i v seriózních novinách. Já na něj narazil taky. Jednalo se o popis toho, jak jakási všemocná čarodějka s věšteckými schopnostmi zadarmo poskytne věštbu budoucnosti, prozradí zaručená čísla a nebo rovnou nechá zbohatnout. Žádné poplatky, nic. A ještě navrch člověk dostane dárek! No lidi, neberte to, přeci není co ztratit, ne? Ale je. A hodně K tomu, aby ona “věštba” byla obdržena je nutné vyplnit dosti podrobný dotazník, který obsahuje otázky hodné matriky či magistrátu. Takže gratuluji, právě jste poslali všechny své údaje. Dole je malilinkatými písmenky napsáno, že každý automaticky souhlasí s tím, aby jeho osobní údaje byly využity pro další účely té jisté společnosti.
Co z toho plyne? Smyšlená věštba, které dělají jak na běžícím pásu a totální blbost jako “dárek” za to, že mají jeden z nejcenějších artiklů na trhu – informace o potencionálních zákaznícíh. A protože ona už své údaje poslal, nepotřebovali jí a proto už žádnou věštbu nedostala

Případ druhý:

Mám kliku na to, být v zajímavou dobu na zajímavém místě, takže jsem se jendou ocitl na kafování u jiného kamaráda v páteční podvečer, když najednou ťuk ťuk na dveře. Dovnitř vplula upravené paní, která se i představila a usadila se na kávu přímo naproti mě. Zvědavě jsem čekal co bude a kdo to je a nakonec se dočkal. Ona paní s lejstry v ruce byla zástupkyní jisté “společnosti” poskytující nebankovní úvěry. Nešlo o žádnou z těch firem z televize, ale o úplně neznamou, o které jsem nikdy neslyšel. Okamžitě mi došlo co bude následovat a čekal jsem, jak se to bude vyvíjet. Kamarád, který má bohužel velmi malý příjem (cca 10 000 měsíčně) nedosáhl svojí bonitou a platební historií na bankovní půjčku a tak ho napadlo tohle řešení. Pro něj jediné možné v jeho očích a já do toho nechtěl zasahovat více, než bylo nezbytně nutné, ale ke konfrontaci nakonec došlo, ale o tom dále.
Prvně paní vytáhla lejstra a začalo vyplňování dokumentů a další nezbytnosti. Poté teprve představení produktů, které nabízí. Na můj dotaz, zda to nemá být obráceně mi byla odpovědí blesk z oka té dámy, která začala tušit, že jsem tam od toho, abych jí nejspíše prudil a možná i připravil o provize. Bohužel jsem zjistil, že můj kamarád ztrácí pod vidinou lehkých peněz soudnost a nechává sebou manipulovat a tak jsem zadržel jeho ruku (doslova) a zeptal se na pár věcí. U oné půjčky 30 000 Kč bylo dáno na velikém papíře pouze to, že splátka je 920 Kč. Nic víc, nic míň a potom smlouva. Klasická smlouva vydřiduchů, která má nutné kolonky a zbytek titěrná písmenka, které sotva přečtu. On byl tlačen do promptního podpisu s tím, že vše je ok a zítra má peníze. To, že si to nesthil ani přečíst, to paní nezajímalo s tím, že jde o “stanrardní smlouvu”. Jenže co je stanrardní smlouva? Jaké má úvěr podmínky? Jaké je RPSN? Co se stane když…. no a už to začalo. Paní ze mě byla evidentně totálně nanervy a upřímně jsem jí sral. Aby taky ne, když náhle se zjevily okolnosti, které byly více než hrozné (takto napsané jsou neuvedené skutečnosti:

Půjčka 30 000

Splátka 920 Kč měsíčně

RPSN: neuvedeno

Délka splácení: 72 měsíců

Poplatek za uzavření a schválení půjčky: 4000

Takže to máme: 920 x 72 = 66 240 Kč !!

Výborné, takže z onich 30 000 korun by dostal vlastně jen 26 000. Dále by 6 let platil a přeplatil 36 240 Kč. To je kásných 220 % navíc. No není to nádhera? A ještě k tomu mu bude každý týden ta paní chodit do bytu na kafe.
V tu chvíli, kdy jsem mu tohle rozepsal na papír a on na to vyvalil oči se na mě rozkřičela ta upravená paní, která náhle nebyla už ta uhlazená reprezentantka, ale člověk s chováním primitiva, který je hodný toho, aby dělal maximálně v kamenolomu Na její kontr, že jejich společnost se o lidi nadstandardně stará, což dokazuje to, že chodí až do bytů, aby měli s klientem osobní kontakt se po mé odpovědi rozpálila skoro doběla.
Tyto krásné paní a mladí mužové nechodí do bytů aby měli s klientem osobní kontakt, ale s čistě prozaického důvodu si ten byteček či kutloch okouknout a zjistit, zda je tam něco, co se dá v případě platební neschopnosti se stále tím samým úsměvem prostě exekuovat
Na závěr bych rád uvedl, že samozřejmě existují i takové společnosti, které se chovají seriózně a klient dopředu ví, co ho to bude stát a není před ním nic ukryto. Toto byla bohužel trošku jiná kategorie.

No dopadlo to dobře pro něj. Já byl sice vyhozen, ale jeho jsem naučil přečíst si i to, co je mezi řádky a počítat, stejně jako mě to naučil můj táta

To je pro dnešek vše. Pokračování příště, až bude nálada něco takového zase napsat

Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.
“Neházej všechny do jednoho pytle.” je celkem známé pořekadlo a já se ho i držel. Až na výjimky tedy. Ale poslední dobou jsem se setkával se stále zajímavějšími a blbějšími souputníky v naší malé republice. Večery weekendu většinou trávím s přáteli na onom lidovém pivku, občas proloženém Tequilou, která spolu s tím tvoří zabijáckou kombinaci ranního bolehlavu a dosti veliké nevolnosti.

Ale budiž, občas se onomu “panáčkování” vyhnout nedá a Whisku se mnou nechce nikdo pít, takže je ta Tequila kompromis před totálním zbořením do bezvědomí čímsi zeleným s příchutí fefrmintu a další hrůzné věci, ne nepodobné rozvařenému asfaltu. Ale dejme tomu, že jsem si schopen většinu večera zachovat relativně jasnou hlavu a vnímat okolí. A tak jsem poslední dobou zažíval zajímavé situace v klubech, hospodách i obyčejných diskotékách nejnižšího kalibru. To, že tam půl osazenstva nemá občanku už přehlížím bez sebemenšího rozruchu, taky jsem se kdysi cpal na diskárnu, kde jsem ještě vůbec neměl co dělat. Spíše mě zaujalo pár lidí, se kterými jsem měl tu možnost si povídat u stolu a poznat je. Mě bylo srdečně jedno, zda je dotyčný manager banky, či přidavač na stavbě, ale zajímavé je, jak se lidi chovají, když mají okolo sebe další lidi, to teprve začíná sranda.
Tak jsem si jednoho dne stál s půllitříkem u parketu a obyčejně si poslouchal co hrají. Další zevl, který nejspíše očumuje krasavice na parketu (což je pravda, koukal na ně každý a od toho tam jsou, ne?), když ke mě přišlo cosi holohlavého (nic proti holohlavým, tenhle ale vypadal fakt jako kretén), v lakýrkách, tesilkách a košilí s logem jisté securitky. To, že dělal kdesi v Horní Dolní hlídače, to mě vcelku nijak nepozastavilo, ale když onen dotyčný otevřel pusu a jal se vypravovat cosi o baru kde jsme byli, to už stálo za to. Vlastně to byl prototyp člověka, který táhne naší ekonomiku. Fakt. Dělá 300 hodin měsíčně, aby si vydělal polovičku průměrné mzdy, nic nenamítá, nic neříká a stížnosti se úzce specializují na sprostá slova, urážky státních činitelů, kteří dozajista můžou za vše a toť vše. Doslova. Nic jiného totiž dělat nemůže, nemá na to. Mluvil jsem se spoustou lidí, tisíci, ale občas kdosi vysoce překoná očekávání, což se stalo v tomto případě. Primitivní jednání, které předvedl spolu s totální absencí alespoň minimálních znalostí člověka jeho věku mě totálně odrovnalo. Lítal od jedné slečny ke druhé, tahal je ke stolu, dokola si se mnou už asi po sté podával ruku jistým “černošským způsobem”, jehož význam jsem zdaleka nepochopil, pil stejné pivo půl večera a stále na mě žebral ještě jedno a vůbec se začínal podobat spíše opičce v kleci, což potvrdil svým tancem na Michala Davida. Nic proti jeho “Céčkám”, ale jen z toho hlasu se mi zatmívá před očima. Dorazil to “únosem” jisté dívky z parketu, která dozajista musela slintat blahem, když seděla na jeho klíně, silně jím přitisknutá na upocenou košili, která byla ještě relativně v pohodě, před chuťovkou v podobě dalšího potu, který jí stékal na krk, na který jí funěl…
Chudák malá se nezmohla nai na odpor a několik sekund vyjeveně zírala, co se to s ní vlastně děje. Slušně se vymanit ze sevření nešlo, takže došlo na celkem hrubé argumenty, kterým už naštěstí rozumněl. Odkázal dámu kamsi, pronesl o ní něco nepublikovatelného a jal se mi vykládat, jak “jeho stará” je nahraná, neb neplatí alimenty a “umí v tom chodit”. Takže abych to neprotahoval než je nezbytně nutné, ubohé chování neměl čím kompenzovat a s postupem večera, kdy se stával stále a stále nepopulárnějším, choval se stále agresivněji až byl vyhozen. Bohužel se tak chová veliké procento mých soukmenovců mužského pokolení. Holky se sice většinou chovají distingovaněji, ale když už na takovou narazíme, stojí to většinou za to. Já tedy potkal za poslední dobu jen dvě. Naštěstí a už je to delší dobu, ale to stálo za to. První jsem znal déle, ale o to více jsem se zapletl do toho, co už přestala být sranda. Tam nešlo o přirozenou hloupost, či primitivnost, ale spíše o herectví a neznalost. Bohužel jsem měl možbnost poznat i její kamarádku, takže jsem viděl ke všemu ještě i ubohost a cholerické jednání, které vyústilo tím, že jsem měl málem na hlavě flašku vína. Já měl ale zásluhu na tom, jak se to vyvinulo a já sám a jediný měl zásluhu na tom, že jsem uklízel střepy, ale já si prostě nemohl pomoci…:)
Na druhou stranu jsem poznal nedavno staro-nové kamarády a ti jsou na úplně jiné úrovni, než všichni výše zmínění. Pohodový večer v Bamboocha baru byl jedním z mála, který jsem poslední dobou zažil a doufám, že i ne posledním Takže Terezko a Marcelo, to výše zmíněné na vás dvě opravdu neplatí
A tak mě napadá, že když jsem tam tak stál s pivem u parketu, pozoroval bandu dalších, kteří měsíc šetří na to, aby jednou vysvlékli montérky/zástěry/kombinézy a udělali ze sebe granty s tím, že mají na ožrání se (úmyslně to ožrání) večer ve společnosti falešné krásy, která je stejně pomíjivá, jako jejich jednonoční peníze, došlo mi, že v očích většiny z nich jsem vlastně chudák já. A to mě pobavilo nejvíce

Hektický rok 2007, který bych dost možná ale označil za jeden z nejlepších, který jsem měl možnost prožít a který v mnoha ohledech předčil nepovedený začátek, ale nešetřil naprosto unikátními zážitky, tím méně lidmi, které jsem měl tu čest poznat.

Jak se plány mění ze dne na den a jak se celá situace může úplně otočit, to jsem si zkusil na začátku a také to bylo jakési sražení na kolena, který mi život uštědřil. Náš výlet do Irska, který jsme si plánovali byl zrealizován, ale změnil se v něco, co jsme neplánovali. Do detailů vylíčené vyprávění najdeš zde, takže nebudu vyprávět znovu jaké to bylo, snad jen dodám malý dovětek k této cestě a malé poučení Do Řecka jsme letěli “nakrmení” penězi z Anglie a velmi dobře zabezpečení a proto jsem Irsko vzal na velmi lehkou váhu a tak se stalo, že jsem se podruhé v životě ocitl bez peněz a bez jídla velmi daleko od domova a nebýt mojich přátel, kterým patří moje díky, tak jsem se jen velmi těžko dostával domů. Ale vše dobře dopadlo a vrátili jsme se, ale už nikdy nebudu cestovat bez rezervy, případně cestovat až úplně nadoraz…Nestojí to za to. Bohužel cesty Mirka, Vládi a mě se rozdělily a my šli každý jinou pěšinkou. Já zůstal ve Varech a našel si práci. Nebo spíše řečeno zaměstnání. V tom je rozdíl. Necítil jsem nic vůči firmě, pro kterou jsem pracoval, bylo to jen zabíjení času před dalším odletem. Je to krutá pravda, ale bohužel je to tak, nic mi nedávala a nic jsem ani neočekával, jen jsem den za dnem sledoval plynoucí čas, zimu za okny a čekal na jaro. Jak to bylo nefér vůči mému tehdejšímu chlebodárci mi bylo vesměs jedno a nato jsem také dojel. Bez emocí, bez sebemenšího vzrušení jsem přijal výpověď a odešel. A když jsem tak kráčel březnovou ulicí, zalitou prvním sluníčkem, s nesnězeným obědem v tašce, měl jsem dost času přemýšlet o Řecku, plážích a o tom, co mě čeká. Ale štěstěna se asi poprvé naklonila mojim směrem a ruku mi podal první člověk v mém životě, ke kterému jsem pod jeho taktovkou ucítil úctu z nabízené práce. Pan Holoubek, velmi úspěšný a velmi vlivný podnikatel z Karlových Varů mi nabídl práci v Aerotaxi. Jak se plní sny jsem zažil na vlastní kůži, ačkoliv začátky jsem – ke své vlastní hrůze, aroganci a namyšlenosti málem zahodil v niveč. Díky nesmírné trpělivosti a asi zkušenosti mého nadřízeného jsem svůj post po dlouhé době definitivně obhájil a naučil se spoustu nových věcí, které mi do té doby chyběly. Nemyslím tím pracovní zkušenosti, to je druhá, souběžná linie, míněno tím bylo naučit se o práci bojovat, umět se chovat vůči lidem v mém okolí a vůbec diametrálně přehodnotit přístup ke všemu, co jsem zatím znal. Životem a prací se lze buďto bezcílně protloukat s vidinou další výplaty, bez jakékoliv loajality k tomu, kdo mě platí – jak tomu bylo zatím téměř ve všech případech a nebo se naučit práce, která konečně odpovídá tomu co člověk chce co nejvíce a přitom si opravdu vážit té možnosti a hlavně lidí v okolí. Začal jsem jako totální nula, ačkoliv jsem to ještě nevědel a to byla moje chyba a je to chyba drtivé většiny mladých, které jsem doteď poznal. V kterékoliv předešlé práci byli moji podřízení a nezřídka kdy i nadřízení znalostmi hluboko podemnou, nedokázali se domluvit jinak než česky a to povětšinou ještě velmi špatně, což jen přihřeje ego. Koneckonců to by asi vrazilo hlavu do oblak každému, ale nikdy mi nedošlo, že vlastně na to mě tam vždycky měli Ať jako admina, programátora a nebo překladatele, vždy jsem tam byl jen na specifickou práci, o níž mělo málo dalších lidí tušení více, než jen okrajové. Jenže jak na jaře plynuly další měsíce, v Aerotaxi tomu bylo přesně naopak. A tak když jsem zjistil jak se situace má, musel jsem akceptovat fakta a pokud jsem chtěl zůstat, musel jsem být užitečný – tedy začít ekvivalentně dělat to, k čemu jsem byl najat – letecký inženýring. Tuny a tuny papírů, snad miliony stránek a textu, to vše jsem si vzal domů a četl, studoval, lámal si hlavičku a prokousával se nutnými znalostmi. Ale nakonec se vyplatilo a jak léto plynule přešlo do podzimu, změnil jsem se i já. O letadlech vím stále minimum v porovnání s kolegy, ale už vím dost, abych obhájil sebe sama. Dynamika téhle práce je neuvěřitelná a s každým novým letadlem, které vidím okny ven si připomenu, že tohle je to, co jsem chtěl dělat. A tak když jsem v zimě seděl už v opravené budově, která spolu s hangárem spolkla investice, na které bych vydělával nejspíše další život a viděl, jak se vše mění a vypadá jako nové, tak mě napadla myšlenka, že vlastně teď jsem poprvé doma v ČR a mám práci, při které nemyslím na to, jak a kam pojedu za chvíli zase cestovat
A tak byť jsem teď na Vánoce doma ve Varech, těším se už do práce, na své kolegy a nadřízené, na praštěné spolubydlící i holobyt ve kterém bydlíme, na hnusné čínské polívky po večerech, na smrad benzínu v hangáru a na nové věci, které nastanou.
Rok 2007 byl i plný paradoxů a zvláštních situací, které mě pobavily a jiné rozesmutněly. Ani mi nedošlo, že mi vlastně táhne na třicítku a že bych už třeba mohl mít rozum a nedělat si nejapnou srandu z lidí, které jsou evidentně mimo možnost moje vtípky a blbiny pochopit a nebo vůbec zaregistrovat. A tak se stalo, že jsem málem dostal po hlavě letící flaškou vína, když jsem se zapletl do situace, která se mírně vymkla kontrole a nebyl jsem schopen vysvětlit vyvstalou situaci, ačkoliv jsem se věru snažil. Potkal jsem lidi velmi chytré, kterých naštěstí byla většina, ale i primitivní chudáky, kteří ale byli zase zajímaví tím, že s nimi byla celkem zábava. Tedy že jsem se na jejich úkor bavil já. Lidi velmi bohaté i lidi chudé, ale troufl bych si říci, že tenhle rok stál opravdu zato. Takže všem lidem, kteří tyhle stránky na konci internetu čtou přeji úspěšný rok 2008 a ať se plní sny a přání, která budou a byla vyslovena na jeho začátku

V patek 26.5. jsem se jako kazdy tyden po praci ocitl kolem pul pate na Florenci a cekal, az pojede jista zazloutla spolecnost do K.Varu a kratil si cas tim, ze jsem zvykal “Euro HotDog” a paril se na slunicku venku pred divadlem, abych si mohl alespon v klidku zapalit. Poklidnou naladu s Danem Landou na usich prerusil az jakysi mlady typek, ktery se predemnou zastavil a evidentne vypadal, ze neco chce. Sejmul jsem tedy sluchadla a v domeni, ze nejspise nevi cestu zaposlouchal se, co mi to vlastne chce. Chyba lavky, nebyl to zadny ztraceny turista, ale dle toho jak se predstavil, tak to byl “agitator” KSM (Komunistickeho Svazu Mladeze). To uz jsem zacal citit, ze budto bude problem s tim odejit a nebo se dobre pobavim.

Druhe se povedlo a onen clovicek, ktery pusobil navenek vzdelane mi zacal vykladat, jak je dulezite podporit boj proti Americkemu radaru, zakladnam a vubec proti vsemu na zapad od nas. Pak jsem jeste dostal miniprednasku o tom, jak se musi mladez dnesni Ceske Republiky zasadit o “Revitalizaci komunismu” a pak snusku absolutnich zvastu a nesmyslu o socialismu vseobecne. V prvni chvili jsem myslel, ze je to vtip, ale rychle me to preslo a tak jsem byl rad, ze me vysvobodil autobus, ktery mi jel za par minut. Slusne se se mnou rozloucil a odkazal me na “velmi zajimave materialy” z podobe stranek www.ksm.cz . Nedalo mi to a jako internetovy zvedavec jsem tam zabrousil. Musim uprimne rici, ze me tyto stranky dostaly a to uplne. Lepsi material pro pobaveni a jako nahled do historie omylu jsem vzivote nevidel. Neni to jen muj vyhraneni nazor na komunismus obecne, ktery jsem nastesti zazil jen 8 let sveho kratkeho zivota, ale o to, ze prumerne inteligentni clovek se nad tim musi jen a pouze pobavit. Ustredni heslo sjezdu Federace Svobodne Mladeze v Hanoii bylo: Posilme boj proti imperialistické agresi a vykořisťování, za mír, solidaritu a společenskou přeměnu! , no nepripomina to nekomu neco? Ja jsem opravdu nevzdelanec, co se ziti v socialismu tyce, ale z dostupnych informaci toho znam pomerne dost a tak me prekvapuje, ze dnes, 17 let po revoluci ve state, ktery byl zdevastovan nasim Velkym bratrem USSR a kdy se nam prokazatelne zvedla nejen zivotni uroven, ale uroven vseobecne prijde nekdo, kdo mi bude tvrdit takove bludy, jako ze je nutne se izolovat od imperialistickeho zveta a zrevitalizovat komunismus. Trosku jsem napriklad chapal svoji babicku, ktera sakrovala, ze cely zivot drela a nakonec dostane almuznu duchod a musi si na stare kolena kupovat byt, stat se o ni nepostara a tak vubec. Dojemne byly davy duchodcu, kteri sourajicim se krokem prochazeji supermarkety a nakonec s pesti k obloze vztycenou jdou jednou za rok skandovat na Letenskou plan, kde se muzou jednou za uherak vykricet na to, jak spatne se nam zije a jak dobre se nam zilo drive a to hlavni, alespon se trosku najist
No a k tomu se vaze druhy komunista, ktereho jsem potkal a bylo to o 2 dny drive, v utery vecer v autobuse mezi Prahou a Svojeticema. Ja jsem v teto casti republiky nikdy nebyl a tak jsem bedlive sledoval stanice, kde je jaka znacka, abych to hlavne neprejel. No a na jedne stanici pristoupil pan, ktery oblecen v tesilkovych kalhotach, zasedlych necim, co jsem si netroufl identifikovat, maslo, chleba a 2 piva v tasce no a v neposledni rade ksandy a na nich pripnut jakysi pes. Tedy spis parodie na psa, ale budiz. Proc ho mel za ksandami jsem nepochopil, ale upoutalo to moji pozornost, coz se mi stalo osudnym. Muj pohled nezustal nezmercen a tak jsem i prez svoji nevoli mel na cestu spolecnost Nesedl si vedle me, stihl jsem si presednout do ulicky a polozit vedle sebe tasku – starsi lide prominou, ale jeho nevabny oder me k tomu donutil a normalne vas samozrejme poustim sednout No a pan Jaroslav, ktery se mi i prez nekolik malo zubu, ktere mu zbyly predstavil zacal pulhodinovy monolog. Prvni 2 minuty mu nedoslo, ze mam na usich mp3 prehravac a ze ho vlastne vubec neslysim a tak kdyz jsem se opet zadival opacnym smerem z okna, zazil jsem ukazkove vystoupeni a kazani v autobuse. To uz jsem si je sundal a poslouchal, jak mi pan Jaroslav vytknul obleceni (bile kalhoty, tricko a kosile – bylo 26 ve stinu), imperialisticky mobil (vyrobeny v japonsku), absolutni neuctu vuci starsim lidem, drzost (jeste jsem nic nestihl rici) a vlastne jsem mohl za vsechno. Sahl pod sebe do tasky a vytahl medaily. Netusim za co byla, ale tusim, ze jsem neco takoveho uz kdysi na obrazku videl a byla za neco jako vzorny pracovnik ci tak neco, ale co budu povidat, vypadala desne. Hrde mi s ni zamaval pred nosem a pravil, ze nemam ani poneti co to je prace, to on ze to zna. Na muj argument, ze take musim pracovat mi bylo odpovezeno, ze jsem svoloc, ktera nema s pracujici tridou nic spolecneho a ze on kdyby jeste mohl, tak mi ukaze co to je prace. Namitl jsem, ze nejsem svoloc, ale kontr byl v tom, co jsem vystudoval. No to uz ho poslouchalo i zbylych 5 a pul cloveka a zjevne se bavili, neb vedeli co za blba to je. Odolal jsem pokuseni mileho pana Jaroslava poslat kamsi a rekl jsem mu, ze mam vystudovanou Prumyslovku s pocitacema. Pohrdave mavnuti, pri nemz jsem mel na chvilku pocit, ze mu z rukavy vyletla i moucha, mi bylo receno, ze Karvinske doly jsou jedina dobra skola pro zivot a nebo zelezarny a betonarka. Pak se sam predstavil jako byvaly spolupracovik s STB a hrde mi vysvetlil, ze takove intelektualy jako jsem ja, tak s nima byl rychle hotov. Na to mi nezbylo nic jineho, nez mi podotknout, ze diky takovym kretenum jako byl on se nam zilo jak se nam zilo a jsem vdecny, ze uz je to pryc…
Lide zapominaji a ti, kdo si pamatuji zase mlci. Lonska letargie lidi u voleb zajistila vysoke preference komunistu a ostatni verbeze jim podobnych, ale muzou si za to zase jenom sami. “Ja nevim koho volit, ja tam radsi ani nepujdu.” tak to byla nejcastejsi hlaska mojich vrstevniku. A copak ja vim koho volit? Nejsem ani pravnik, ani ekonom a ani politik, takze je mi jasne, ze v nasi zemi si clovek nevybere. Bohuzel. Jen je nekdy dobre volit mensi zlo pred vetsim a to jsem take udelal. Alespon si to myslim. Jenze nekdy si clovek cte zpravy a byt jde o dosti zkresleny pohled na vec na ukor popularity o dany problem, je az k smichu, jak se co tady deje a jak krasny cirkus u nas mame. Televize, ktere se hrde hlasi k tomu, jak jsou nerizene a komercni ci cojavim jake jine, nakonec vysilaji opet zkreslene zpravy, absolutni nesmysly a jine veci. Je rpavda, ze oproti komunismu pribylo nasili a o vrazdu v rimem prenosu nemame nouzi, ale k cemu to je? Zpravy uz nejsou o tom, jak lidi informovat, ale o tom kde koho zabili, okradli, znasilnili a hlavne o tom, jak si zije a korytuje nase vlada No a pak jednomu ani nedojde, ze tam vlastne zase jsou zpatky ti, kteri pred 17-ti lety hrde skandovali za stranu a za pracujici lid, ti kteri se tam kazde volebni obdobi vystridaji s minimem zmen. Takze nakonec me napadlo, naco vlastne mame volby? K cemu my je potrebujeme? Kdyz se pak jeden nastve ze prohral, prirovna to k unoru 1948 a chce nove volby. Ne ze by onen namodraly pan byl o neco lepsi, jen strategicky vyuzil “indispozice” nacervenaleho pana k obrazu svemu. Pak se staci zagooglovat a najit si historii onech panu v letech minulych a je kazdemu jasne, kdo nam to tam sedi.
Ale to jsem odbocil a dost Onen mlady kluk i pan Jaroslav jsou postavicky, ktere se nikdy nepotkaji, ale muze je hrat u srdce, ze jineho mladeho cloveka donutili trosku si pocist v literature faktu na internetu a hlavne v priserne slatanine socialisticke propagandy toho nejhorsiho kalibru. Takze uprimne doufam, ze uz se doby minule nikdy nevrati a my budeme i nadale kracet v ustrety Imperialistum a jejich kapitalistickemu svetu. To jest muj nazor a kazdy si o nem muze myslet co chce, stejne tak jako o me a je mi to uplne jedno a budu rad, az zase potkam nejakeho dalsiho typka, co me bude k necemu takovemu presvedcovat

Jak se cloveku plni sny. Dost slouho jsem cekal na sanci, ktera se mi naskytla a za kterou jsem sel a diky ktere ted sedim v hotylku ve Frankfurtu, nad manualem zachraneho, raketove odpalovaneho zarizeni na letounech. Ale to jsem trosku predbehl, nejdrive se vratme do doby meho navratu z Irska, tedy na konec Ledna. Hned potom jsem nastoupil do prace – musel jsem, s tim se nedalo nic delat. Moc dobre jsem vedel kam jdu a ze v teto male, bezvyznamne firmicce postavene na kolene, ktera sotva preziva to bude jen nahrazka na nejaky cas. Ten jsem mel pevne urcen a tim byl predpokladany odlet do Recka zacatkem kvetna. Nic se nemuze zmenit a nejak to cele bude. Ale samozrejme, ze neni mozne, aby se nevyskytlo nejake to ALE.

Tim prvnim byl konkurz do letecke spolecnosti TravelService, kterym jsem kupodivu prosel az na misto nahradnika v kurzu. Tedy jazykovou zkouskou, testem a pohovorem. Nakonec jsem nebyl vybran diky sve vysce (1,70), coz je sice mizerie, ale nedalo se s tim nic delat, ja osobne jsem se skvele bavil. O to mene uz muj tehdejsi sef v praci, ktery si myslel, ze si nasel noveho troubu, kteremu nasadi zebricek na mzdu v jakemsi absolutne neexponencialnim grafu (volne prelozeno = 15,000 mesicne, coz byla moje predstava = pracovat prakticky porad) a ja si zatim jezdil do Prahy kvuli vyrizovani dani a nasledne kvuli vizu do USA a samozrejme konkurzu. Zpetne je mi ho lito, protoze chudak to myslel dobre, jen na to sel spatne a nemohl se stavet na uroven reditele koncernu s tim co mel. Ale to jsem odbocil tam, kam jsem nechtel. Konkurz nedopadl nijak a ja zacal planovat odlet do Recka, kam byl zalozni plan. Ale pak mi svitlo svetelko me vrozene drzosti a zvedavosti a zkusil jsem temer nemozne. Tehdy jsem napsal dopis, ktery otocil muj zivot uplne naruby. Tim dopisem byla slusne drza prosba na velmi uspesneho a velmi vlivneho pana podnikatele v Karlovych Varech, jestli by si pod sva kridla nevzal mladeho pilota, ktery se zoufale snazi dostudovat stuj co stuj. A zacaly se dit veci…

Prvni z nich bylo pozvani na osobni schuzku, ktera se odehrala v honosnem sidle spolecnosti a tam jsem mel obhajit co jsem zac a co ze to vlastne chci. No, uprimne receno, neobhajil bych vubec nic, protoze ve sve podstate jsem byl jen obycejny “zebrak” o sponzorsky dar, kterych prichazi nejspise denne zastup, ale stalo se neco uplne jineho. Protoze tato firma koupila kompletne firmu Aerotaxi s.r.o v Praze na Kbelskem letisti, dostal jsem praci tam. A tak jsem prvne v zivote sedel v luxusnim Bentley a svistel s top managementem do Prahy, kde jsem si mel okouknout co se vlastne bude dit a co to mam delat. Okolo me uz nepobihali zadni kluci se sroubovakem a hromadou sroubku okolo rozkuchanych pocitacu, zadne kabelovani a obtloustly sef, ktery sedi jako Harkonnen v kresle a cele to diriguje. Prvni koho jsem potkal byl vysoky pan oblecen do pilotni uniformy s prymky, zive diskutujici s kolegou o planovani letu kamsi do Nemecka, druhy probiral papirovani na odevzdani letounu majiteli, dalsi zase pripravoval letove plany a vyplnoval letove tabulky…Pro normalniho cloveka silenost a chaos, kteremu nemuze nikdy rozumnet a ani nema proc, protoze jsem se dostal do skupiny lidi, kteri maji letadla nejen jako svoji lasku, ale i jako povolani. A tak jsem se stal technikem na letovem provozu servisniho strediska na Kbelskem letisti. Dohoda, kterou mam se zamestnavatelem mi pomuze se dostat v prubehu nekolika let do pilotniho kresla nasich letadel a tedy dokoncit to, co jsem si vysnil. Lide me prijali ruzne, nekteri naprosto normalne a nekteri s rozpaky, tedy stejne tak jako ja Ale to je uplne normalni. Prvni tydny byly seznamovaci, nemel jsem nejmensi tuseni, co vsechny papiry k letadlum znamenaji, jaka priserna procedura se vaze na kazdy sroubek servisovaneho letounu, kolik usili da rozumnet Texasanovi, kteremu padaji zuby a mluvi neuveritelnym dialektem a hlavne – nic nepodelat. Protoze tady se chyby netoleruji – prace mnoha lidi tak muze jit behem velmi, velmi kratke chvili absolutne vnivec. V soucasne dobe prekladam technicke listy demontaze Cessny C421 z Anglictiny do Cestiny a az to v tomto tydnu dokoncim (ufff), ceka me zauceni do toho, co obnasi servis letadel. A co je hlavni a absolutne nejvetsi lakadlo pro me – zakladame FTO ! Tedy prelozeno Flight Training Operational – Letecke vycvikove stredisko a tak budu moci ve svych zralych 25-ti letech stat u zrodu opravdove letecke skoly Teda, zni to trosku nadnesene (a to jsem taky chtel ), ale ve sve podstate budu ted pomahat delat podklady pro Ustav Civilniho Letectvi, aby nam dal licenci na zahajeni cinnosti. No a tim se mi pomalicku oteviraji dvere k tomu, ze se dostanu opet do vzduchu. Soukroma licence pilota letounu, to je to, co bych chtel alespon letos stihnout a kdyz tomu moji chlebodarci posveti a daji zelenou, jdu si za mesic obnovit 1.st medical class na Ustav leteckeho zdravotnictvi. No a pak uz jen uceni, uceni a zase uceni…

Mame v soucasne chvili flotilu nekolika letadel, konkretne Cessnu 421, Mitsubishi MU-2 a dalsi, ktere pro nas letaji jako Aerotaxi. No a tak mi samozrejme nedalo, abych se do nejakeho toho letu nevetrel. A podarilo se a ja jsem letel na let do Parize. Leteli jsme malou Cessnou salonim provedeni – to je takove to VIP kupe Normalni clovek vcetne meho bratra si klepal na celo co mam z toho, ze jsem se v 22:00 vecer vznesl z Kbelskeho letiste smer Ostrava a ve 3 hodiny rano se vydal na dlouhou pout smerem do Parize. Leteli jsme prez 3 hodiny, protoze vice nez 180 mph jsme z toho letadelka nedostali. Tma jako inkoust vsude okolo a jen mesta svitila pod nami. My se posunovali jako bod na GPSce o dost pomaleji, nez co jsem byl zvykly z Boeingu a protoze mi nefungoval mikrofon na sluchatkach, mohl jsem jenom poslouchat vez a kluky, jak si navzajem povidaji. V 6 hodin rano jsme pristali v Parizi, kterou jsme si nejdrive krasnym vyhlidkacem obkrouzili a pri zhasnute Eiffelovce pristali. Zmrzlej, nevyspalej, ale stasten, ze jsem to videl jsem si dal kavu z automatu a cekal na let zpatky, na ktery jsme nakonec nastoupili v cca 9 hodin. Museli jsme kvuli tankovani prez Lucembursko, takze hezke zpestreni. Mel jsem moznost celou cestu pozorovat co a jak se deje a co me v budoucnu ceka a byl to ten nejhezci pocit, ktery jsem kdy zatim zazil, protoze konecne delam to, co jsem chtel. Tato cesta nebyla posvecena nejvyssim vedenim, ktere o ni nevedel a chybou komunikace se o me dozvedeli az kdyz jsem capkal v Parizi po letisti, takze netusim, jeslti pomsta byla to, ze me vecer spolu s nasim sefpilotem nalozil do auta a poslal nas na letiste do Slaneho vyzvednout Cessnu 172, ktera letela na servis. No ja jsem samozrejme neletel, ja tam odvezl kapitana a autem (podotykam Volvo cca 2,5 litru obsah a AUTOMAT !!!) jsem dostal ukol se vratit na Kbely. Ehm, vyborne. Takze to je prosim kde? Ja v Praze nikdy autem nejel a ted jsem ji mel projet uplne skrz? Dal jsem to nakonec a to ciste nahodou, kdyz jsem se rozhodl, ze pojedu dle slunicka na severo-vychod, kde tak asi kbely jsou

V soucasne dobe bydlim v Hostivicich s nasim pilotem, letuskou CSA a dalsimi 3-mi lidmi, takze to mam ukrutny kus cesty prez Prahu do prace. Bohuzel, ale zatim neni nic jineho, tak musim jeste vydrzet Ale sve vyhody to ma, napriklad v tom, ze kdyz kluci nekam letaji, tak vzdy nakladaji lidi na Terminalu Jih na Ruzynskem letisti. No a tak pak to mam paradni taxi az skoro domu a to jsem naopak prez tu Prahu rekordne rychle (cca 8-10 minut) a pak uz jen zastavka busem a sup domu. Takze obcas, kdyz leti kolem 5-te vecer, tak se svezu letadlem na Ruzyn a jeste si i stihnu nakoupit. No a tak jsem minuly tyden dostal za ukol pomoci svemu kolegovi technikovi s tim, ze mu budu prekladat odborne skoleni na zachrane padakove systemy na letadlech Cirrus. Proto jsem dneska nevyspaly a sedim ve Frankfurtu nad priruckou…

Botten Anna, tenhle nazev Cechum asi moc nerekne, ale vezte, ze to je (byl) obrovsky megahit, ktery zahybal zbytkem Evropy, zvlaste na severu, odkud take vzesel.Jeho tvurce, Svedsky mladik, ktery si prezdiva Basshunter se jednoho dne rozhodl pro to, ze priblizi sve kamarady z IRC chatu a to velmi originalne – v pisnicce. Cela pisnicka ma velmi, ale velmi primitivni text, ale to neni tak podstatne, podstatne je, ze ten chytlavy (pravda take velmi jednoduchy) rytmus dokazal rozhybavat davy lidi a to hlavni – prisel jako na zavolanou v letni okurkove sezone. A tak se stalo, ze jsem tuto pisnicku poprve slysel v horke, Recke noci a nedostala jenom me, dostala vsechny okolo. Protoze jsem nerozumnel textu (preci jen mluvenou svedstinu nechytam jeste takhle rychle), dal jsem si praci a nasel ji na internetu krasne komplet, i se Svedskym textem. Protoze do CR nedorazila ani koncem podzimu a v zime a nejspise ani nedorazi, tak jsem si rekl, ze kdo ji zna, mozna uvita preklad toho, co se tam vlastne zpiva Takze voala, tady mate komplet preklad cele pisnicky:

Botten Anna

Ja znam Bota
Jeji jmeno je Anna. Anna je jeji jmeno,
ona te muze zaBanova, dost tvrde zaBanovat
Udrzuje poradek na kanalu
Rad bych ti rekl, ja znam jednoho Bota

Ja znam Bota
Jeji jmeno je Anna. Anna je jeji jmeno,
ona te muze zaBanova, dost tvrde zaBanovat
Udrzuje poradek na kanalu
Rad bych ti rekl, ja znam jednoho Bota
Vzdy sleduje, co se deje na kanalu
A drzi nas pryc od problemu
Neni mozne jakkoliv kanal prebrat
Pamatuj, ja vim kdo je ten Bot

Bot, ktereho nikdo nemuze porazit
a ona vykopava, ackoliv by nemela
Likviduje vsechny Spammery
Ano, nic nemuze porazit naseho Bota

(Muzika)

(Pripraveni to zacit?)

(Jste pripraveni?)

Ja znam Bota
Jeji jmeno je Anna. Anna je jeji jmeno,
ona te muze zaBanova, dost tvrde zaBanovat
Udrzuje poradek na kanalu
Rad bych ti rekl, ja znam jednoho Bota

A pak prisel den, kdy jsem si myslel, ze to nebylo realne
Kanal byl mimo jakoukoliv kontrolu
Nikdy jsem si nemyslel,ze by to mohlo byt tak zle
Ale Anna napsala a rekla:
“Ja nejsem Bot”
“Ja jsem velmi, velmi krasna divka.”
Coz je nansestesti pro me ted dost zvlastni
Ale neni duvod uz nic vysvetlovat
Protoze ona je pro me navzdy Bot
.
.
.

Botten Anna

Jag känner en bot
Hon heter Anna. Anna heter hon,
och hon kan banna banna dig s? h?rt
Hon röjer upp i v?ran kanal.
Jag vill berätta för dig att jag känner en bot.

Jag känner en bot
Hon heter Anna. Anna heter hon,
och hon kan banna banna dig s? h?rt
Hon röjer upp i v?ran kanal.
Jag vill berätta för dig att jag känner en bot,
som alltid vaktar alla som är här,
och som ser till att vi blir utan besvär.
Det finns ingen take-over som lyckas.
Kom ih?g att det är jag som känner en bot.

En bot som ingen ingen annan sl?r
Och hon kan kicka utan att hon f?r
Hon gör sig av med alla som spammar
Ja ingen kan sl? v?ran bot

(Musik)

Ready for take off

Are you ready

Jag känner en bot
Hon heter Anna. Anna heter hon,
och hon kan banna banna dig s? h?rt
Hon röjer upp i v?ran kanal.
Jag vill berätta för dig att jag känner en bot.

D? kom den dagen jag inte trodde fanns
Den satte verkligen kanalen ur balans
Jag trodde aldrig att jag hade s? fel
Men när Anna skrev och sa

Jag är ingen bot
Jag är en väldigt, väldigt vacker tjej,
som nu tyvärr är väldigt främmande för mig.
Men det finns inget som behöver förklaras,
för i mina ögon är hon alltid en bot

Hon heter Anna. Anna heter hon,
och hon kan banna banna dig s? h?rt
Hon röjer upp i v?ran kanal.
Jag vill berätta för dig att jag känner en bot,
som alltid vaktar alla som är här,
och som ser till att vi blir utan besvär.
Det finns ingen take-over som lyckas.
Kom ih?g att det är jag som känner en bot,

En bot som ingen ingen annan sl?r,
och hon kan kicka utan att hon f?r.
Hon gör sig av med alla som spammar.
Ja, ingen kan sl? v?ran bot!

Valentine !!!

14.2.2006 is next Valentine day. So here is something from me for all people, my friends and my loves

Time only knows

Time, only by the time

Never will we know if our love is true

At night I sleep and dream of you

Only to awake in my empty room

You give me power

You give me reason

So, will you love me?

Time only knows, time only knows

You give me power You give me reason

So, will you love me?

Time only knows, time only knows

Time, and only by the time

Never will we know if our love is true

At night I sleep and dream of you

Only to awake in my empty room

You give me power

You give me reason

So, will you love me?

Time only knows, time only knows.

You give me power

You give me reason

So, will you love me?

Time only knows, time only knows.


And song is here