Rád bych trošku navázal na články, ale z trošku jiného hlediska, než je samotný fakt létání, ačkoliv je to to jediné, o co mi jde. Dneska jsem si prohlížel statistiku návštěvnosti na Dreamerovi a musím konstatovat, že mě poměrně překvapila. Za 4 roky své existence se vyšplhala z pár návštěv denně na celkem zajímavých 300 – 600. To je hezké číslo, ale když odečtu všechny ty roboty a různou havěť, zbyde tak polovina, což i tak je pěkné Rozhodl jsem se proto, že zkusím dát prostor lidem, kteří by měli zájem o jakýkoliv sponzorský dárek na mojí školu. Proto dávám k dispozici Dreamera, kam budu dále psát o tom, co se mi zdá jako trošku zajímavé, přibudou další fotky a videa, ale hlavně přibudou jména lidí a nebo společností, kteří mi pomohli

Několikrát se mi stalo, že se mě kamarádi ptali, proč nezkusím oslovit veliké společnosti v ČR, popřípadě podnikatele a další. Musím říci, že jsem se tomu dlouho bránil, ale nakonec jsem po přečtení zkušeností lidí ze zahraničí musel uznat, že za pokus to přeci jen trošku stojí a tak jsem začal přemýšlet. „Podívej se třeba na takový XYZ, to je obrovská firma, ta by ti mohla pomoci, ti mají peněz dost.“ mi říkala kamarádka, ale tak to bohužel není. Proč já bych měl zajímat nějaký konglomerát, pro který nejsem ani vynikající sportovec, ani světoznámá hvězda a ani nic dalšího. No, možná práve proto, že ve své podstatě nejsem vůbec nic. Zní to blbě? Mě to taky tak vyznělo, ale když bych se na chvíli vcítil do kůže bohatého podnikatele, případně ředitele prosperující firmy (hmmm, krásná to myšlenka, až jsem omylem zůstal tupě koukat 5 minut z okna:) ), která pomáhá potřebným, daruje hromady peněz na různé fondy, nadace, podporují divadla a prostě všechny tyhle věci, tak proč by nemohl troškou podpořit někoho, kdo zoufale bojuje o to, jak dostudovat co si vysnil? No, je to samozřejmě na mínění každého zvlášť, to bezesporu, ale nikde jsem nenašel, aby si firma, či člověk jednotlivec mohl říci: „ Hele, tak tenhle pilot, který dneska létá nám nad hlavami, tak tomu jsem pomohl studovat…“. Drzost sama, že? Jenže já jsem byl vždycky huba prořízlá a razím si heslo: Kdo se neptá, nic nemá.

Tak jsem udělal tohle. Pod tímto textem následuje soupisek lidí, kteří mi pomohli. Na mě je to tolik peněk, kolik jsem nikdy v životě nevlastnil a nejspíše ani nikdy vlastnit nebudu. Celkově je to zhruba 1 000 000 korun. Postupně si šetřím, vydělávám jak to jde, ale to je běh na desítky let. Já bohužel (bohudík?) nic nemám. Krom pár svršků mi neříká pane nic, takže banky mě odepsaly rovnou a proto dělám tohle. Vlastně nemám co ztratit. Zbývá mi jediné a to, že pokud se najde v našem desetimilionovém státě, případně světě někdo, kdo třeba obětuje pár korun, dolar, eurko, tak to použiji na to, abych odlétal výcvik a na nic jiného. Až se mi podaří dát dohromady dost, abych si mohl zase sednout do letadla, tak jsem si dal zaúkol hezky vypsat pro další co přesně co stálo a za co jsem peníze utratil. Možná je to úplně kničemu, ale možná ne, uvidíme časem. Já nevím už jak jinak přesvědčit lidi, že to myslím opravdu vážně Předem všem lidem děkuji a jestli jsem Vás zaujal, tak mi pošlete něco na další kousek posunu k létání

V tomto odkazu najdete podrobnější informace o tom, co vše to vlastně obnáší.

Spojení:

E-Banka: 2688180001/0500

Tímto bych chtěl poděkovat následujícím lidem a firmám, kteří mi opravdu pomohli:

Petr Machala – 100 Kč

Markéta Hejduková – 250 Kč

Michal Galantlík – 50 Kč

Ing. Milan Hadrava – 300 Kč

Pavlína Doležalová – 30 Kč

p. Foltýn – 1200 Kč

Radim Věrtoch – 100 Kč

Miroslava Zahradníčková – 400 Kč

Václav Neubauer – 170 Kč

Vladimír Matterna – 400 Kč

a ti, kteří si nepřáli být uvedení a nebo nemám detaily – 7865 Kč

Všem děkuji