počet přečtení :3366

(1 votes, average: 5.00 out of 5)

Loading...
Licence Obchodního pilota letounů byla moje předposlední zastávka, kterou mi zbývalo překonat. Odlátal jsem jí na jaře roku 2020, v turbulentním prostředí Koronakrize. O čem tedy CPL je?

Obchodní pilot je licence, která přichází na řadu až po několika stech hodinách zkušeností. Nebo by to tak mělo být, ačkoliv osnova říká, že jich má být minimálně 150. Každopádně, já se dostal k výcviku až na 330 hodinách a celý výcvik jsem absolvoval v AK Letňany, pod skvělým výcvikem mých kolegů z práce.

CPL se občas říká rozšířené PPL a není to daleko od pravdy. Nejdéle pilot bude létat navigační lety. Klasickou srovnávací navigaci, tedy po mnoha a mnoha hodinách se vrací do rukou ICAO mapa a nakreslená trať s navigačním štítkem. Za mě musím říci, že tohle byl ten nejmenší problém, navigace mi šla a bavila mě. Co bylo daleko horší, tak jsou návyky, které nemusí být vždy ideální a pilot si je nese sebou. U obchoďáka je nutné předvést soulad s tím, jak umím letadlo nejen ovládat po trati, ale také procedurálně a správně řídit. Tedy držet výšku, směr, dodržet všechny postupy, byť si říká, že ta Cessna jich tolik nemá, ne? Má. A jsou nutné 🙂 Takže jsem se opět vracel k základům úkonů, které jsem někdy dělal nesprávně, protože špatně naučené věci se tak vryly do paměti, že bylo nutné je po letech opravit. Nešlo o nic zásadního, ale bylo to pilování leteckých skillů.

No a pak příjde ona prve zmíněná navigace. Létali jsme po celé ČR, instruktor mi dával neskutečné věci k nalezení a bylo to jako obout již dávno zapomenuté boty. Proč? Protože GPS, protože IFR 🙂 To není nci špatného, ale tím že máme v letadle klidně několik GPS (přístroje, tablet, mobil, hodinky…), mapa se vytratila kamsi do nepotřebna, což je ale iluze a špatná samozřejmě. Proto jsem opět létal se stopkami, nakreslenou čárou v mapě a opět prstem hledal význačné body, železnice, křižovatky, benzínky a další úžasné věci 🙂

Pak přišla technika pilotáže a její opakování a prohlubování znalostí. Přistání na krátkých drahách a opětovný vzlet, bezpečnostní přistání a samozřejmě oblíbené nouzáky. Nouzáky mi byly dávkovány v akurátní míře a to tak, že jsem leckdy měl pohodu a vyšlo to krásně, ale také jsem se pělně zapotil a měl co dělat s tím, aby mě letadlo nepředbíhalo. A leckdy předběhlo a pravděpodobně bych to roznesl na tom políčku, které jsem si vybral o dráty, které jsem přehlídl a nebo jiné lahůdky.

To celé mi zabralo s instruktorem 10 letových hodin na Cessně 150 a potom 5 hodin na Cessně 172 RG jakožto komplexním letadle. To je povinnost odlétat a měl jsem úlevu 10 hodin za IFR, který jsem měl už hotový. Nicméně když jsem dokončil přípravu ke zkoušce dovednosti, přišel březen 2020 a s ním i Lockdown v ČR, takže se mi vše posunulo a oddálilo. Zkoušku jsem letěl až v květnu 2020. Před ní jsem se byl “rozlétat” a ještě že jsem to udělal. To doporučuji také všem ostatním, kdo se budou připravovat a budou mít z jakéhokoliv důvodu pauzu.

Zkouška dovednosti.

Ta se skládá z navigačního letu, pak techniky pilotáže, bezpečnostního přistání a nouzáku/nouzáků. To je ve zkratce. Já jsem letěl s p. Sázavským, který mi dal trasu: LKVO-NER(VOR) – Dubá-Úštěk-Whisky-Sierra-Tango-Echo-LKPR-Romeo-Mike-LKVO.

Takže jsem odletěl s inspektorem z Vodo a nasadil na VOR Neratovice. Ten jsem samozřejmě musel najít, naladit radiál a ten držet a mazat až k němu a hezky ho ukázat na zemi. Pak už dle mapy na sever na Dubou a Úštěk. Malé vesničky, ale daly se najít v pohodě. Kousek od druhé zmíněné je staré záložní letiště, pravděpodobně pak i pro práškaře, s betonovou malou dráhou. Na něm jsem dostal za úkol provést bezpečnostní přistání a pokračovali jsme dlouhý kus na Whiskey vstupní bod Prahy. Pak po S/T/E až k letišti Ruzyně. Důležité je nezapomenout na ATIS a musí se ukázat schopnost komunikovat na řízeném letišti. Díky chcíplému provozu jsme měli dostatek prostoru a času na průlet nad dráhou 24 a pokračovali jsme na výstupní bod na severu a tam přišla změna trasy z aletu – měl jsem pokračovat na Sazenou. Tam přišel první nouzák, který jsem měl tak tak na letiště 🙂 A po odletu už směr Vodochody, kdy na letištěm přišel druhý nouzák a ten už byl s kompletní dosednutím a tím jsme zkoušku úspěšně ukončili.
Co závěrem? CPL je náročné, ale já si ho neskutečně užil, už jen díky kolegům, kteří mi pomohli a se kterými jsem mohl létat. Všem co půjdou a nebo jdou stejnou cestou držím palce 🙂