(No Ratings Yet)

Loading...

Jak se cloveku plni sny. Dost slouho jsem cekal na sanci, ktera se mi naskytla a za kterou jsem sel a diky ktere ted sedim v hotylku ve Frankfurtu, nad manualem zachraneho, raketove odpalovaneho zarizeni na letounech. Ale to jsem trosku predbehl, nejdrive se vratme do doby meho navratu z Irska, tedy na konec Ledna. Hned potom jsem nastoupil do prace – musel jsem, s tim se nedalo nic delat. Moc dobre jsem vedel kam jdu a ze v teto male, bezvyznamne firmicce postavene na kolene, ktera sotva preziva to bude jen nahrazka na nejaky cas. Ten jsem mel pevne urcen a tim byl predpokladany odlet do Recka zacatkem kvetna. Nic se nemuze zmenit a nejak to cele bude. Ale samozrejme, ze neni mozne, aby se nevyskytlo nejake to ALE.

Tim prvnim byl konkurz do letecke spolecnosti TravelService, kterym jsem kupodivu prosel az na misto nahradnika v kurzu. Tedy jazykovou zkouskou, testem a pohovorem. Nakonec jsem nebyl vybran diky sve vysce (1,70), coz je sice mizerie, ale nedalo se s tim nic delat, ja osobne jsem se skvele bavil. O to mene uz muj tehdejsi sef v praci, ktery si myslel, ze si nasel noveho troubu, kteremu nasadi zebricek na mzdu v jakemsi absolutne neexponencialnim grafu (volne prelozeno = 15,000 mesicne, coz byla moje predstava = pracovat prakticky porad) a ja si zatim jezdil do Prahy kvuli vyrizovani dani a nasledne kvuli vizu do USA a samozrejme konkurzu. Zpetne je mi ho lito, protoze chudak to myslel dobre, jen na to sel spatne a nemohl se stavet na uroven reditele koncernu s tim co mel. Ale to jsem odbocil tam, kam jsem nechtel. Konkurz nedopadl nijak a ja zacal planovat odlet do Recka, kam byl zalozni plan. Ale pak mi svitlo svetelko me vrozene drzosti a zvedavosti a zkusil jsem temer nemozne. Tehdy jsem napsal dopis, ktery otocil muj zivot uplne naruby. Tim dopisem byla slusne drza prosba na velmi uspesneho a velmi vlivneho pana podnikatele v Karlovych Varech, jestli by si pod sva kridla nevzal mladeho pilota, ktery se zoufale snazi dostudovat stuj co stuj. A zacaly se dit veci…

Prvni z nich bylo pozvani na osobni schuzku, ktera se odehrala v honosnem sidle spolecnosti a tam jsem mel obhajit co jsem zac a co ze to vlastne chci. No, uprimne receno, neobhajil bych vubec nic, protoze ve sve podstate jsem byl jen obycejny “zebrak” o sponzorsky dar, kterych prichazi nejspise denne zastup, ale stalo se neco uplne jineho. Protoze tato firma koupila kompletne firmu Aerotaxi s.r.o v Praze na Kbelskem letisti, dostal jsem praci tam. A tak jsem prvne v zivote sedel v luxusnim Bentley a svistel s top managementem do Prahy, kde jsem si mel okouknout co se vlastne bude dit a co to mam delat. Okolo me uz nepobihali zadni kluci se sroubovakem a hromadou sroubku okolo rozkuchanych pocitacu, zadne kabelovani a obtloustly sef, ktery sedi jako Harkonnen v kresle a cele to diriguje. Prvni koho jsem potkal byl vysoky pan oblecen do pilotni uniformy s prymky, zive diskutujici s kolegou o planovani letu kamsi do Nemecka, druhy probiral papirovani na odevzdani letounu majiteli, dalsi zase pripravoval letove plany a vyplnoval letove tabulky…Pro normalniho cloveka silenost a chaos, kteremu nemuze nikdy rozumnet a ani nema proc, protoze jsem se dostal do skupiny lidi, kteri maji letadla nejen jako svoji lasku, ale i jako povolani. A tak jsem se stal technikem na letovem provozu servisniho strediska na Kbelskem letisti. Dohoda, kterou mam se zamestnavatelem mi pomuze se dostat v prubehu nekolika let do pilotniho kresla nasich letadel a tedy dokoncit to, co jsem si vysnil. Lide me prijali ruzne, nekteri naprosto normalne a nekteri s rozpaky, tedy stejne tak jako ja 🙂 Ale to je uplne normalni. Prvni tydny byly seznamovaci, nemel jsem nejmensi tuseni, co vsechny papiry k letadlum znamenaji, jaka priserna procedura se vaze na kazdy sroubek servisovaneho letounu, kolik usili da rozumnet Texasanovi, kteremu padaji zuby a mluvi neuveritelnym dialektem a hlavne – nic nepodelat. Protoze tady se chyby netoleruji – prace mnoha lidi tak muze jit behem velmi, velmi kratke chvili absolutne vnivec. V soucasne dobe prekladam technicke listy demontaze Cessny C421 z Anglictiny do Cestiny a az to v tomto tydnu dokoncim (ufff), ceka me zauceni do toho, co obnasi servis letadel. A co je hlavni a absolutne nejvetsi lakadlo pro me – zakladame FTO ! Tedy prelozeno Flight Training Operational – Letecke vycvikove stredisko a tak budu moci ve svych zralych 25-ti letech stat u zrodu opravdove letecke skoly 🙂 Teda, zni to trosku nadnesene (a to jsem taky chtel 😛 ), ale ve sve podstate budu ted pomahat delat podklady pro Ustav Civilniho Letectvi, aby nam dal licenci na zahajeni cinnosti. No a tim se mi pomalicku oteviraji dvere k tomu, ze se dostanu opet do vzduchu. Soukroma licence pilota letounu, to je to, co bych chtel alespon letos stihnout a kdyz tomu moji chlebodarci posveti a daji zelenou, jdu si za mesic obnovit 1.st medical class na Ustav leteckeho zdravotnictvi. No a pak uz jen uceni, uceni a zase uceni…

Mame v soucasne chvili flotilu nekolika letadel, konkretne Cessnu 421, Mitsubishi MU-2 a dalsi, ktere pro nas letaji jako Aerotaxi. No a tak mi samozrejme nedalo, abych se do nejakeho toho letu nevetrel. A podarilo se a ja jsem letel na let do Parize. Leteli jsme malou Cessnou salonim provedeni – to je takove to VIP kupe 🙂 Normalni clovek vcetne meho bratra si klepal na celo co mam z toho, ze jsem se v 22:00 vecer vznesl z Kbelskeho letiste smer Ostrava a ve 3 hodiny rano se vydal na dlouhou pout smerem do Parize. Leteli jsme prez 3 hodiny, protoze vice nez 180 mph jsme z toho letadelka nedostali. Tma jako inkoust vsude okolo a jen mesta svitila pod nami. My se posunovali jako bod na GPSce o dost pomaleji, nez co jsem byl zvykly z Boeingu a protoze mi nefungoval mikrofon na sluchatkach, mohl jsem jenom poslouchat vez a kluky, jak si navzajem povidaji. V 6 hodin rano jsme pristali v Parizi, kterou jsme si nejdrive krasnym vyhlidkacem obkrouzili a pri zhasnute Eiffelovce pristali. Zmrzlej, nevyspalej, ale stasten, ze jsem to videl jsem si dal kavu z automatu a cekal na let zpatky, na ktery jsme nakonec nastoupili v cca 9 hodin. Museli jsme kvuli tankovani prez Lucembursko, takze hezke zpestreni. Mel jsem moznost celou cestu pozorovat co a jak se deje a co me v budoucnu ceka a byl to ten nejhezci pocit, ktery jsem kdy zatim zazil, protoze konecne delam to, co jsem chtel. Tato cesta nebyla posvecena nejvyssim vedenim, ktere o ni nevedel a chybou komunikace se o me dozvedeli az kdyz jsem capkal v Parizi po letisti, takze netusim, jeslti pomsta byla to, ze me vecer spolu s nasim sefpilotem nalozil do auta a poslal nas na letiste do Slaneho vyzvednout Cessnu 172, ktera letela na servis. No ja jsem samozrejme neletel, ja tam odvezl kapitana a autem (podotykam Volvo cca 2,5 litru obsah a AUTOMAT !!!) jsem dostal ukol se vratit na Kbely. Ehm, vyborne. Takze to je prosim kde? Ja v Praze nikdy autem nejel a ted jsem ji mel projet uplne skrz? Dal jsem to nakonec a to ciste nahodou, kdyz jsem se rozhodl, ze pojedu dle slunicka na severo-vychod, kde tak asi kbely jsou
🙂

V soucasne dobe bydlim v Hostivicich s nasim pilotem, letuskou CSA a dalsimi 3-mi lidmi, takze to mam ukrutny kus cesty prez Prahu do prace. Bohuzel, ale zatim neni nic jineho, tak musim jeste vydrzet 🙂 Ale sve vyhody to ma, napriklad v tom, ze kdyz kluci nekam letaji, tak vzdy nakladaji lidi na Terminalu Jih na Ruzynskem letisti. No a tak pak to mam paradni taxi az skoro domu a to jsem naopak prez tu Prahu rekordne rychle (cca 8-10 minut) a pak uz jen zastavka busem a sup domu. Takze obcas, kdyz leti kolem 5-te vecer, tak se svezu letadlem na Ruzyn a jeste si i stihnu nakoupit. No a tak jsem minuly tyden dostal za ukol pomoci svemu kolegovi technikovi s tim, ze mu budu prekladat odborne skoleni na zachrane padakove systemy na letadlech Cirrus. Proto jsem dneska nevyspaly a sedim ve Frankfurtu nad priruckou…