(1 votes, average: 5.00 out of 5)
Loading...
Na Rhodos jsme prileteli 12.5.2006 v brzkych rannich hodinach po noci ztravene na Norimberskem letisti. Uvitalo nas krasnych 25 stupnu, coz po jarnim pocasi ve Stredni Evrope byla pomerne prijemna zmena. Nase prvni cesta vedla z letiste Diagoras taxikem do hlavniho mesta Rhodu a tam jsme s Mirkem a Vladou pockali na prichod nasich budoucich zamestnavatelu u potapecske akademie Waterhoppers. Ta se stala nasi bazi na nasledujicich 6 mesicu. Prvni den byl v ramci zajistovani ubytovani, okoukavani okoli a nekrestansky drahe snidane v pristavu 🙂 Zabydleli jsme se v Tassos apartmens na nejspise nejvyssim miste hlavniho mesta, protoze jsme prni mesic museli splhat skoro 3 Km do kopce. Rano to slo, ale vecer, kdyz je clovek zmlacen z prace, to uz bylo horsi. Ale dalekost toho mista nam zajistovalo naprosto unikatni panorama na mesto, ktere jsme meli jako na dlani. Kazde rano jsem mohl sledovat, jak se lode rybaru plouzi zpatky okolo pobrezi a naopak, jak vetsi lode a obrovske trajekty jedou do pristavu dale v mori. Protoze jsme meli okna na vychodni stranu, za tureckym pohorim byl o to krasnejsi vychod slunce. Do naseho druheho bydleni – tam kde jsme pak ztravili zbytek pobytu jsme se prestehovali az v cervnu a to uz bylo primo v srdci stareho mesta v Rhodu 🙂
Prvni dny byly ve znameni seznamovani se s posadkou, ktera se neustale doplnovala spolu s narustajicim poctem lidi, kteri meli pro nas take pracovat. Take jsme byli zasveceni do taju nocniho zivota, ktery tvoril naprosto nedilnou soucast koloritu a zivota na Rhodu a stal se jakymsi ritualem po praci. Ja osobne jsem mel nastarosti prodej potapeni, tzv. Pool Team. To znamenalo, ze jsem mel nastarosti “auto”, ktere vzhledem pripominalo vrak, ktery se co nejdrive rozlozi na kusy, potom svoji kolegynku pro veci diplomaticke a soupis desitek hotelu na pobrezi severni casti ostrova. Kazdy den jsme vyrazeli na hotely a ukazovali lidem, jake to je se potapet s pristrojem.
Meli jsme spolu komplet vybaveni pro potapeni (bez neoprenu a ploutvi, ktere nebyly v bazenech potreba) a ukazovali jsme na melcine, jake kouzlo ma byt podvodou dele nez na nadech. Vlastne jsem byl jakysi obchodni zastupce spolecnosti, ktery bookuje lidi na lod a z toho jsem byl placen. Byt jsem si nikdy neumel sam sebe predstavit jako obchodaka, tady mi to slo naprosto vyborne a skvele jsem se pobavil. Ono totiz nabizet potapeni je neco uplne jineho, nez nekomu vnucovat nejake vyrobky a nesmysly, ktere se nabizeji v CR. Obesel jsem si bazen a lide za mnou chodili sami, coz mi zajistovalo nejen velmi slusne prijmy, ale hlavne nadhernou praci pod modrou oblohou bez mraku, subtropickym sluncem a v krasnem prostredi. Moji pratele pracovali na lodi, ktera kazdy den rano jezdila na potapeci mista a tam bravali drtivou vetsinou nezkusene lidi poprve pod vodu v oficialnim programu – Discover Scuba Diving (Obevovani kouzla potapeni), coz obnaselo 2x ponor za den se zakladni vyukou toho, co je nutno pro tyto ponory znat. Nekvalifikovani potapeci plavali v hloubce od 4 do maximalne 12 metru a delka komplet pod vodou se veslo maximalne do 45 minut celkoveho casu. Tim vylet nekoncil, protoze mezi tim a po tom meli pro sebe den na nasem miste, ktere bylo povetsinou nepristupne ze brehu a mohli libovolne vyuzivat vybaveni lode, vyjma tlakovych lahvi. Mirek, protoze byl zkuseny potapec a pozdeji i profesionalni Divemaster mel nastarosti tzv. Surface covering, coz obnaselo ve sve podstate Freediving na nadech a bez akvalungu na zadech dozoroval lidi pod vodou. Cela skupina skytala maximalne 8 lidi z turistu a s nimi 5-7 techto kvalifikovanych lidi, kteri na ne davali pozor spolu s Dive Leaderem, tedy vedoucim ponoru. Vlada, protoze se velmi dobre uvedl jako organizator a v mych ocich totalni puntickar (v dobrem) mel nastarosti nezrizeny bordel na plazi, ktery promnenil ve fungujici system uvadeni a vyvadeni turistu z plaze do more a zpet. Proste zajistil to, ze turiste meli na zadech odpovidajici vybaveni a ze ho zase vporadku vratily, stejne tak, jako doplnovani prazdnych lahvi za plne. Takhle jsme pracovali, takhle jsme se zivili.
Dalsi veci byl pak prilet Gabriely v cervenci na letni prazdniny. Byla to jakasi posila z CR, ktera se pridala k nasi parte Cechu a pracovala se mnou v Pool teamu jako prodejce. V plne sezone nas bylo na lodi prez 30 clenu posadky vcetne vrchnioho veleni, tedy Davida, Andreho a Jill. nasi sefove byli vlastne absolutni vyjimky v tom, jak se da sef brat. Prez den vsichni makali jako barevni – to doslova, na slunicku kdekdo hral ruznymi barvami, ale vecer, kdyz vse bylo udelano a vse slo dobre, nasi sefove se stali nasimi kamarady. Vsichni sli pak do hospody a zapili ten den na mori. Jendou tydne v utery byla celoposadkova akce v baru, ktery se jmenoval Sand (video odsud zde) a tam sli vsichni na vecer se pobavit a hlavne si zazpivat. David byl vasnivy zpevak a slo mu to velmi dobre a tak jsme vsichni popijeli Jahodove Daiquiry, ledove long drinky a skvele se bavily. Uz se nerozlisovalo kdo je sef a kdo posadka, kdyz se spolu vsichni vraceli, zaklesnuti do sebe aby nepadali na ulici domu ve zrale 4 hodiny rano.
A presto meli vsichni prirozenou autoritu, kterou si nikdo nedovolil ani v nejmensim zpochybnit nebo zneuzit, rano po nastupu na lodi to byli opet sefove, kteri nas honily do prace. Tak plynul cas na Rhodu, dny mijely dny a my jsme se menili s nimi. Moje kuze ztmavla do temneho bronzu stejne tak, jako vsem ostatnim. Akce sly kolem me jako naprosta soucast zivota a spolu s nimy prislo na dalsi lahudky, kterymi bylo napriklad cestovani po ostrove. To jsme si jednou s pulkou posadky vzali na den motorky a vecer v 7 hodin vyrazili na jih ostrova, proste “nekam”. Ve zralych 12 hodin jsme dorazili kamsi na jih k nejake prehrade, ktera tam mela dle vseho byt. Jenze tam byla takova tma, ze nam ani svetla z motorek nepmohly a museli jsme si na ono krasne panorama sladkovoni nadrze pockat do rana. No a vecer byl samozrejme nalezite vyuzit. Malokdo tahnul nejake “dulezite” veci jako obleceni, spacak a tak – nebylo to potreba, ackoliv rano byla “kosa” v podobe 23 stupnu 🙂 Vsechny motorky byly kam az to slo nacpany alkoholem vsem moznych a nemoznych druhu, vcetne batohu spolujezdcu a vecer take podle toho vypadal. Smichanim nekolika veci dohromady vznikaly naprosto vrazebne kombinace ala Ouzo,vodka,dzus a neco neidentifikovatelneho a tak noc pomalu presla v brzke rano a vsichni usnuly pod mortorkama tam, kde se jim zrovna namanulo.
Rano (9-10 hodina) se pomalu sebrali uz i ti s nejvetsi kocovinou, nasedli jsme na motorove bzucaky a odfrceli na jizni pobrezi na nejakou plaz. Tento vylet byl jeden den a bylo to uzasne poznani neoobydlene krajiny bez turistu, prujezd hor na Rhodu (castecne), kempovani mezi stromy a nezapomenutelny zazitek. Video z tohoto tripu je zde. Pak presel srpen a prislo zari, kdy Gabina odletela plnit povinnou skolni dochazku a i Rhodos se ubiral smerem k podzimu, ktery sic epomalu, ale jiste prichazel. Konec zari se nesl uz v podobe nekolika destivych dni, coz byla pro nas, kteri cirka 6 mesicu nevidely padajici vodu zhora, celkem zalezitost. A muj pobyt se zacal chylit ke konci. Mirek s Vladou zustavali dele, protoze si dodelavali kvalifikace, ale ja uz tento rok nestihl vice, nez druhy stupen, tedy Advanced Open Water Diver, tak snad priste uz Divemaster 🙂 Ale jeste se vratme k jedne veci, ktera byla uzasna a to, ze ceska parta lidi slozena z nas na lodi, surfaru ze zapadniho pobrezi a hlavne delegatek cestovnich kancelari vydrzela cele leto a spolu jsme se doslova “prokalili” pulrokem na Rhodu. Tak jsem take s delegaty nastoupil v pulce rijna na posledni charter TravelService do Prahy a odletel z modreho ostrova. Zanechal jsem za sebou slunce i teplo, modre neby i more a vratil se do potemneleho podzimu Ceske Republiky.
Tak jsem tedy prozil jedny z nejkrasnejsich chvil sveho zivota s prateli, ktere radim mezi nejlepsi lidi, ktere jsem kdy potkal. Krasu ostrova jsem si zamiloval a dnes vim, ze to rozhodne nebylo naposledy, co jsem ho videl. Chut Girosu, vune morske soli, Buzuky hrana na kytaru i zvucna Rectina je neco, co se nezapomina a za co stoji tohle zazit. To, ze jsem nemel prakticky nic po odjezdu, vse co se vydelalo se propilo, projezdilo a propotapelo a presto toho nelituji, protoze je jen velmi malo lidi, kteri mohou rici, ze to je to, za co to cele stalo 🙂
K tomuto clanku se vztahuje obsahla fotogalerie a to nejen an mem webu, protoze Mirek byl hlavnim fotografem nasi vypravy, budu rad, kdyz omrknete i jeho web a to zde, protoz eobsahuje jine fotografie z Rhodu nez mam ja 🙂 Taktez pokud nekoho neco zajima ci ma jakykoliv komentar, postnete mi ho k tomuto clanku, budu velmi rad za ohlasy, dotazy a nebo navrhy 🙂