(No Ratings Yet)

Loading...

Nohama nahoru ! Tak by se dal charakterzovat další vývoj mého létání 🙂 Když jsem se úspěšně přehoupl přes první stovku hodin, připadalo mi to jako malý zázrak. Ono to taky tak i bylo, vydřené hodiny. Štvalo mi, že mám pořád jen Cessny a chtěl jsem si zkusit, jaké to je i na jiných typech, ale hlavně na ostruhovém letadle a na stavitelné vrtuli. No a sešlo se to hezky všechno najednou. Začal jsem llétat nožkama nahoru 🙂

Akrobacie aka Vysoká Pilotáž je dle AK MOT osnovy, která se musí odlétat. Osnova je zde. Já jsem kdysi dávno v roce 1996/97 létal plachtařsky na Varském letišti. Podíval jsem se tam párkrát v rámci navigačních letů, ale tím to zkončilo. Až jednou mi do práce posílal Jirka Duras z Leteckého Akrobatického Centra rádio, které potřeboval nechat u nás v Praze opravit. Přivezla mi ho akrobatka, kterou jsem do té doby neznal. No a protože ženských u letadel jako pilotek a notabene akrobatek jsem zatím moc neznal, slovo dalo slovo a šli jsme posedět, abych vytáhl na světlo více informací. To bylo pondělí, v pátek už jsme oba svištěli do Varů a v sobotu jsem se sešel s Jirkou. Rendez vous po 15-ti letech bylo super a aniž jsem cokoliv čekal, hned jsem mazal do letadla….

Bellanca Decathlon. Krkolomné jméno pro plně akrobatické, tréningové letadlo. Z dálky bypadá jako chudý příbuzný Cessny, ale zdání klame. Jde o bytelný hornoplošník se 180-ti koňovým motorem, třílistou vrtulí a ostruhou. Vybral jsem si ho pro jeho obálku +6G až -5G a hlavně proto, že jsem mohl částečně použít navyky z Cessny. Tedy to byla domněnka. Nemohl 🙂 První let do prostoru a seznámení s letounem byla hračka, poslouchá jako hodinky, svižně reaguje na to, co já chci, ale pořád s ním letím, jako s čímkoliv jiným, s čím jsem doteď létal. Prostě jak na vyhlídkový let. Jirka mi šibalsky říká “Otestujeme si, jestli jsme dobře přivázaní.” a o 2 vteřiny později letíme na zádech. Pro mě to byl první táhlý let na zádech v životě, do té doby jsem jen párkráte udělal Barrel Roll (Výkrut), ale tohle bylo něco jiného. Letadlu bylo evidentně šumák, jestli má kola hore a nebo dolů, pro mě začala v tu chvíli fakt sranda. Následoval výcvik vývrtky. Vždycky se začínají všechny sestavy vývrtkou. Jirka mi ji pečlivě ukázal a já se to snažil napodobit. Už samotné vrtání by hodně kamarádům neudělalo dobře, letadlo semou švihne v podivném zvratu směrem k zemi a pak se vše jen velmi rychle točí dokolečka dokola. Končí to tak, že se vyšlápnutím kontra nohy rotaze zastaví a plným potlačením jdeme do střemhlavého letu. No a přitažením to vybereme.Nemusím připomínat, že tam Gmetr jde opravdu až na +6G.

Géčka jsou buď nenáviděná a nebo návyková. Mě potrefila druhá varianta. Při +6G na pár vteřin při obratech už je na organismu znát zátěž. Přesně to bylo jako ve filmech, které jsem viděl. Nejdříve jsem přestal vidět barvy a potom se mi krásně zatmělo před očima. Naštěstí tenhle stav je opravdu jen dočasný a při vzbrání a srovnání letadla tohle pomíjí a opět se obzor krásně “rozsvítil”. Vývrtka je základ, po ní teprve následují další prvky vysoké pilotáže. Pro mě nejzajímavější a asi nejhezčí je Přemet. Prostě se mi fakt líbí, letadlo otočit do kotrmelce a zase zpátky. Tady se kouká převážně na křídlo, reference dopředu nemá smysl, je tam jen nebe 🙂 Potom až se sleduje opět přiblížení k zemi a vyrovnání do horiziontu. Náročný na přetížení byl Zvrat. Možná opět můj subjektivní dojem, ale připadalo mi to tak.

Trénuje se na Doupovském polygonu, tedy nad Doupovskými horami a já minimálně ve výšce 7500+ feetů, tedy 2,5+ Km nad zemí. Ono dostat se blízko a rychle k zemi opravdu není problém 🙂

Karlovarské letiště je vlastně moje domovina, takže o to větší kouzlo to pro mě má. Navíc vstřícnost Jirky byla perfektní a byť je to zasloužilí trenér reprezentace v akrobacii po mnoho let, neváhal mě vzít sebou a také začít učit. Akrobacie je nádherná a je to povýšení aktuální znalosti na něco nového, dá to létání naprosto nový rozměr a pilotovi to umožní si sáhnout na maximum, co vydrží. Nějaký vzhlídkový let můžu letět hodiny v kuse a nic to se mnou nedělá, ale po půl hodině jsem měl při kotrmelcích na nebi tak rozházené Gyro v hlavě, že jsem byl opravdu rád za návrat na letiště. O to více se ale pak těším na další skotačení tam nahoře, protože akrobacie je opravdu nádherná a těžká.  Tady se dokonale ukáže, jak kdo umí techniku pilotáže a jak vede letadlo, když má při přemetu jen prachobyčejně sledovat rovnou silnici, aby mu po převratu neulétl čumák nastranu, jak to udělat, aby při vývrtce neprotlačil čumák zase moc dozadu, aby mu v letu na zádech nepadal pod horizont a nebo naopak nad horizont, aby měl rovně křídla a vůbec mnoho dalšího. Aktuálně líétám výcvik na Vysokou pilotáž a završuji 140 hodin na letounech. Kdo ví, jestli mě Jirka příští rok pustí na akrobatickou soutěž v kategorii Sports Man 🙂

Všem létavcům s pevnějším žaludkem mohu jen doporučit, opravdu je to něco nového a něco zajímavého.