počet přečtení :7588

(2 votes, average: 3.00 out of 5)

Loading...
“Neházej všechny do jednoho pytle.” je celkem známé pořekadlo a já se ho i držel. Až na výjimky tedy. Ale poslední dobou jsem se setkával se stále zajímavějšími a blbějšími souputníky v naší malé republice. Večery weekendu většinou trávím s přáteli na onom lidovém pivku, občas proloženém Tequilou, která spolu s tím tvoří zabijáckou kombinaci ranního bolehlavu a dosti veliké nevolnosti.

Ale budiž, občas se onomu “panáčkování” vyhnout nedá a Whisku se mnou nechce nikdo pít, takže je ta Tequila kompromis před totálním zbořením do bezvědomí čímsi zeleným s příchutí fefrmintu a další hrůzné věci, ne nepodobné rozvařenému asfaltu. Ale dejme tomu, že jsem si schopen většinu večera zachovat relativně jasnou hlavu a vnímat okolí. A tak jsem poslední dobou zažíval zajímavé situace v klubech, hospodách i obyčejných diskotékách nejnižšího kalibru. To, že tam půl osazenstva nemá občanku už přehlížím bez sebemenšího rozruchu, taky jsem se kdysi cpal na diskárnu, kde jsem ještě vůbec neměl co dělat. Spíše mě zaujalo pár lidí, se kterými jsem měl tu možnost si povídat u stolu a poznat je. Mě bylo srdečně jedno, zda je dotyčný manager banky, či přidavač na stavbě, ale zajímavé je, jak se lidi chovají, když mají okolo sebe další lidi, to teprve začíná sranda.
Tak jsem si jednoho dne stál s půllitříkem u parketu a obyčejně si poslouchal co hrají. Další zevl, který nejspíše očumuje krasavice na parketu (což je pravda, koukal na ně každý a od toho tam jsou, ne?), když ke mě přišlo cosi holohlavého (nic proti holohlavým, tenhle ale vypadal fakt jako kretén), v lakýrkách, tesilkách a košilí s logem jisté securitky. To, že dělal kdesi v Horní Dolní hlídače, to mě vcelku nijak nepozastavilo, ale když onen dotyčný otevřel pusu a jal se vypravovat cosi o baru kde jsme byli, to už stálo za to. Vlastně to byl prototyp člověka, který táhne naší ekonomiku. Fakt. Dělá 300 hodin měsíčně, aby si vydělal polovičku průměrné mzdy, nic nenamítá, nic neříká a stížnosti se úzce specializují na sprostá slova, urážky státních činitelů, kteří dozajista můžou za vše a toť vše. Doslova. Nic jiného totiž dělat nemůže, nemá na to. Mluvil jsem se spoustou lidí, tisíci, ale občas kdosi vysoce překoná očekávání, což se stalo v tomto případě. Primitivní jednání, které předvedl spolu s totální absencí alespoň minimálních znalostí člověka jeho věku mě totálně odrovnalo. Lítal od jedné slečny ke druhé, tahal je ke stolu, dokola si se mnou už asi po sté podával ruku jistým “černošským způsobem”, jehož význam jsem zdaleka nepochopil, pil stejné pivo půl večera a stále na mě žebral ještě jedno a vůbec se začínal podobat spíše opičce v kleci, což potvrdil svým tancem na Michala Davida. Nic proti jeho “Céčkám”, ale jen z toho hlasu se mi zatmívá před očima. Dorazil to “únosem” jisté dívky z parketu, která dozajista musela slintat blahem, když seděla na jeho klíně, silně jím přitisknutá na upocenou košili, která byla ještě relativně v pohodě, před chuťovkou v podobě dalšího potu, který jí stékal na krk, na který jí funěl…
Chudák malá se nezmohla nai na odpor a několik sekund vyjeveně zírala, co se to s ní vlastně děje. Slušně se vymanit ze sevření nešlo, takže došlo na celkem hrubé argumenty, kterým už naštěstí rozumněl. Odkázal dámu kamsi, pronesl o ní něco nepublikovatelného a jal se mi vykládat, jak “jeho stará” je nahraná, neb neplatí alimenty a “umí v tom chodit”. Takže abych to neprotahoval než je nezbytně nutné, ubohé chování neměl čím kompenzovat a s postupem večera, kdy se stával stále a stále nepopulárnějším, choval se stále agresivněji až byl vyhozen. Bohužel se tak chová veliké procento mých soukmenovců mužského pokolení. Holky se sice většinou chovají distingovaněji, ale když už na takovou narazíme, stojí to většinou za to. Já tedy potkal za poslední dobu jen dvě. Naštěstí a už je to delší dobu, ale to stálo za to. První jsem znal déle, ale o to více jsem se zapletl do toho, co už přestala být sranda. Tam nešlo o přirozenou hloupost, či primitivnost, ale spíše o herectví a neznalost. Bohužel jsem měl možbnost poznat i její kamarádku, takže jsem viděl ke všemu ještě i ubohost a cholerické jednání, které vyústilo tím, že jsem měl málem na hlavě flašku vína. Já měl ale zásluhu na tom, jak se to vyvinulo a já sám a jediný měl zásluhu na tom, že jsem uklízel střepy, ale já si prostě nemohl pomoci…:)
Na druhou stranu jsem poznal nedavno staro-nové kamarády a ti jsou na úplně jiné úrovni, než všichni výše zmínění. Pohodový večer v Bamboocha baru byl jedním z mála, který jsem poslední dobou zažil a doufám, že i ne posledním 🙂 Takže Terezko a Marcelo, to výše zmíněné na vás dvě opravdu neplatí 😉
A tak mě napadá, že když jsem tam tak stál s pivem u parketu, pozoroval bandu dalších, kteří měsíc šetří na to, aby jednou vysvlékli montérky/zástěry/kombinézy a udělali ze sebe granty s tím, že mají na ožrání se (úmyslně to ožrání) večer ve společnosti falešné krásy, která je stejně pomíjivá, jako jejich jednonoční peníze, došlo mi, že v očích většiny z nich jsem vlastně chudák já. A to mě pobavilo nejvíce 😉