(No Ratings Yet)

Loading...

Hektický rok 2007, který bych dost možná ale označil za jeden z nejlepších, který jsem měl možnost prožít a který v mnoha ohledech předčil nepovedený začátek, ale nešetřil naprosto unikátními zážitky, tím méně lidmi, které jsem měl tu čest poznat.

Jak se plány mění ze dne na den a jak se celá situace může úplně otočit, to jsem si zkusil na začátku a také to bylo jakési sražení na kolena, který mi život uštědřil. Náš výlet do Irska, který jsme si plánovali byl zrealizován, ale změnil se v něco, co jsme neplánovali. Do detailů vylíčené vyprávění najdeš zde, takže nebudu vyprávět znovu jaké to bylo, snad jen dodám malý dovětek k této cestě a malé poučení 🙂 Do Řecka jsme letěli “nakrmení” penězi z Anglie a velmi dobře zabezpečení a proto jsem Irsko vzal na velmi lehkou váhu a tak se stalo, že jsem se podruhé v životě ocitl bez peněz a bez jídla velmi daleko od domova a nebýt mojich přátel, kterým patří moje díky, tak jsem se jen velmi těžko dostával domů. Ale vše dobře dopadlo a vrátili jsme se, ale už nikdy nebudu cestovat bez rezervy, případně cestovat až úplně nadoraz…Nestojí to za to. Bohužel cesty Mirka, Vládi a mě se rozdělily a my šli každý jinou pěšinkou. Já zůstal ve Varech a našel si práci. Nebo spíše řečeno zaměstnání. V tom je rozdíl. Necítil jsem nic vůči firmě, pro kterou jsem pracoval, bylo to jen zabíjení času před dalším odletem. Je to krutá pravda, ale bohužel je to tak, nic mi nedávala a nic jsem ani neočekával, jen jsem den za dnem sledoval plynoucí čas, zimu za okny a čekal na jaro. Jak to bylo nefér vůči mému tehdejšímu chlebodárci mi bylo vesměs jedno a nato jsem také dojel. Bez emocí, bez sebemenšího vzrušení jsem přijal výpověď a odešel. A když jsem tak kráčel březnovou ulicí, zalitou prvním sluníčkem, s nesnězeným obědem v tašce, měl jsem dost času přemýšlet o Řecku, plážích a o tom, co mě čeká. Ale štěstěna se asi poprvé naklonila mojim směrem a ruku mi podal první člověk v mém životě, ke kterému jsem pod jeho taktovkou ucítil úctu z nabízené práce. Pan Holoubek, velmi úspěšný a velmi vlivný podnikatel z Karlových Varů mi nabídl práci v Aerotaxi. Jak se plní sny jsem zažil na vlastní kůži, ačkoliv začátky jsem – ke své vlastní hrůze, aroganci a namyšlenosti málem zahodil v niveč. Díky nesmírné trpělivosti a asi zkušenosti mého nadřízeného jsem svůj post po dlouhé době definitivně obhájil a naučil se spoustu nových věcí, které mi do té doby chyběly. Nemyslím tím pracovní zkušenosti, to je druhá, souběžná linie, míněno tím bylo naučit se o práci bojovat, umět se chovat vůči lidem v mém okolí a vůbec diametrálně přehodnotit přístup ke všemu, co jsem zatím znal. Životem a prací se lze buďto bezcílně protloukat s vidinou další výplaty, bez jakékoliv loajality k tomu, kdo mě platí – jak tomu bylo zatím téměř ve všech případech a nebo se naučit práce, která konečně odpovídá tomu co člověk chce co nejvíce a přitom si opravdu vážit té možnosti a hlavně lidí v okolí. Začal jsem jako totální nula, ačkoliv jsem to ještě nevědel a to byla moje chyba a je to chyba drtivé většiny mladých, které jsem doteď poznal. V kterékoliv předešlé práci byli moji podřízení a nezřídka kdy i nadřízení znalostmi hluboko podemnou, nedokázali se domluvit jinak než česky a to povětšinou ještě velmi špatně, což jen přihřeje ego. Koneckonců to by asi vrazilo hlavu do oblak každému, ale nikdy mi nedošlo, že vlastně na to mě tam vždycky měli 🙂 Ať jako admina, programátora a nebo překladatele, vždy jsem tam byl jen na specifickou práci, o níž mělo málo dalších lidí tušení více, než jen okrajové. Jenže jak na jaře plynuly další měsíce, v Aerotaxi tomu bylo přesně naopak. A tak když jsem zjistil jak se situace má, musel jsem akceptovat fakta a pokud jsem chtěl zůstat, musel jsem být užitečný – tedy začít ekvivalentně dělat to, k čemu jsem byl najat – letecký inženýring. Tuny a tuny papírů, snad miliony stránek a textu, to vše jsem si vzal domů a četl, studoval, lámal si hlavičku a prokousával se nutnými znalostmi. Ale nakonec se vyplatilo a jak léto plynule přešlo do podzimu, změnil jsem se i já. O letadlech vím stále minimum v porovnání s kolegy, ale už vím dost, abych obhájil sebe sama. Dynamika téhle práce je neuvěřitelná a s každým novým letadlem, které vidím okny ven si připomenu, že tohle je to, co jsem chtěl dělat. A tak když jsem v zimě seděl už v opravené budově, která spolu s hangárem spolkla investice, na které bych vydělával nejspíše další život a viděl, jak se vše mění a vypadá jako nové, tak mě napadla myšlenka, že vlastně teď jsem poprvé doma v ČR a mám práci, při které nemyslím na to, jak a kam pojedu za chvíli zase cestovat 🙂
A tak byť jsem teď na Vánoce doma ve Varech, těším se už do práce, na své kolegy a nadřízené, na praštěné spolubydlící i holobyt ve kterém bydlíme, na hnusné čínské polívky po večerech, na smrad benzínu v hangáru a na nové věci, které nastanou.
Rok 2007 byl i plný paradoxů a zvláštních situací, které mě pobavily a jiné rozesmutněly. Ani mi nedošlo, že mi vlastně táhne na třicítku a že bych už třeba mohl mít rozum a nedělat si nejapnou srandu z lidí, které jsou evidentně mimo možnost moje vtípky a blbiny pochopit a nebo vůbec zaregistrovat. A tak se stalo, že jsem málem dostal po hlavě letící flaškou vína, když jsem se zapletl do situace, která se mírně vymkla kontrole a nebyl jsem schopen vysvětlit vyvstalou situaci, ačkoliv jsem se věru snažil. Potkal jsem lidi velmi chytré, kterých naštěstí byla většina, ale i primitivní chudáky, kteří ale byli zase zajímaví tím, že s nimi byla celkem zábava. Tedy že jsem se na jejich úkor bavil já. Lidi velmi bohaté i lidi chudé, ale troufl bych si říci, že tenhle rok stál opravdu zato. Takže všem lidem, kteří tyhle stránky na konci internetu čtou přeji úspěšný rok 2008 a ať se plní sny a přání, která budou a byla vyslovena na jeho začátku 🙂