počet přečtení :21650
(No Ratings Yet)

Loading...

VFR-NOC, tedy noční doložka je dalším z výcviků, kterým pilot musí projít. Moje noc začala 12.9.2014, na náletu 172 hodin a opět na Varském letišti.  Jednomotorovým společníkem se mi stal Zlín 142, OK-PNL.

Vše začíná teorií a doporučuji jí v tomto případě nepodcenit a připravit se na to, co mě čeká. Jmenovitě ze svých chyb vyzdvihnu výšky nad terénem v noci, kdy je nutné si uvědomit, jakou elevaci mají letiště a případně města, nad která se chystám letět. Po teoretické přípravě následuje půlhodina s instruktorem se zakrytým výhledem z letadla (ty speciální brýle asi zná každý pilot:)) a nácviky letů podle přístrojů a gyrokompasu. Po půlhodině následuje už noc, přístroje jsou stále ještě ve dne. První půlhodina v noci je seznamovací let v prostoru. Jako Alenka v říši divů se cítí asi každý, když vidí zbytek dohasínajícího obzoru v dáli a pod sebou zářící město a okolo temno. Světla města úchvatně prosvítají skrze jemné mraky (stále dodržet VMC, za každou cenu) a jak se roztahují v opraru do dálky. Učíme se zatáčky s náklonem 15 stupňů a umělý horizont se stává naším věrtným kamarádem. V noci je to jiné, opravdu jiné, když je reference se zemí velmi malá a nebo nulová.

 

Po půlhodinovém kochání se venkem přijdou na řadu okruhy. Osvětlené dráha je nádherná, ale také zrádná. Pilot má snahu být radši vysoko, než nízko, iluze jsou na denním pořádku a je nutné se jim vyvarovat. Karlovy Vary mají všechny druhy přiblížení a mají také PAPI světla, která se mě stala ceněným pomocníkem, který mi nedovolí se přiblížit k terénu. Okruhů je dost a cvičí se vše možné. S přistávacím reflektorem, bez něj, s klapkami, bez klapek a vůbec všechny možné i nemožné situace. Reflektor je vůbec výborný společník, protože opravdu osvětluje hodně na finálním úseku před přistáním. Naopak bez něj se z toho stává jakési klesání do temnoty, kdy sledujeme pečlivě světla na dráze a podle nich se klesá. Není to jednoduché, ale postupem se z toho stane vcelku zábava a přistání se mi dařila jako do peřinky 🙂 Pak přijdou na řadu solo okruhy. Mě to neuvěřitelně bavilo a líbilo se mi létání, takže jsem si to užíval, ale s mnohem větším respektem k letadlu, než bych ho měl podvědomě ve dne. Prostě noc je noc a nouzák kamsi do temnoty, to se mi nechtělo riskovat.

Přehoupl se říjen a bylo hnusné počasí, takže pokračování výcviku se odsunulo až na říjen. Citelně větší chladno v noci a přišly také poměrně časté mlhy. Dolétal jsem okruhy a čekal mě solo prostor, tedy 30 minut v okolí letiště. Krásné polétání to bylo, ale doporučil bych každému – nepodcenit to, jak rychle se může mlha na letišti vytvořit. Já jsem to měl za minutu dvanáct s přistáním, jinak bych musel divertovat do Prahy 🙂

Posledním úkolem je navigační let v noci, který musí mít minimálně 2 hodiny a obsahovat jedno plné přistání na jiném letišti, než je letiště vzletu. Moje trasa byla: Karlovy Vary – Cheb – Plzeň – Most – Roudnice nad Labem (zde plné přistání) – Chomutov – Ostrov nad Ohří – Karlovy Vary. Body jsem uvedl jako města, protože kromě Roudnice jsme letěli nad města – ono hledat v noci letiště, které nemá vybavení na nov, to je jako koukat do temné díry ve slunečních brýlích 🙂 Navigace je těžší a opravdu je nutné mít kurzy v mapě, rychlosti a čas. Zde jsem udělal chybu v přípravě a neměl výšky nad jednotlivými body – proto opět upozorňuji, že jsou zde výšky životně důležité 🙂
Dokončili jsme s instruktorem navigační let a vrátili se úspěšně do Varů. Tím jsem završil doložku VFR-NOC a dostal příslušné papíry pro její zapsání na úřadu.

VFR NOC je nádherná záležitost, ale pořád je to jednomotorové poletování a ještě k tomu v noci, což mě osobně úplně nevyhovovalo, ale co se dalo dělat. Jestli bych nyní sám šel jen tak poletovat v noci? V létě možná, na podzim je počasí nevyzpytatelné a může velmi rychle změnit krásný kochací let v boj o to, kam se poletí přistát, protože start je dobrovolný, přistání vždy povinné. Pro profesionální piloty je doložka povinná, ale i pro ostatní bych jí asi doporučil, protože to značně rozšíří obzor okolo létání 🙂

Na závěr přidávám link na stránky Jakuba Veličky, který jde podobnou cestu jako já a jeho článek o létání v noci, tentokráte na druhé straně republiky a jiným letadlem 🙂