(No Ratings Yet)
Loading...
Na lekci jsem přijel okolo páté večer, simulátor si vrčel ve stejné místnosti a pracující hydraulika zvedala kabinu jako loďku na moři. Končil jiný student, který byl předemnou a když jsem stál u kabiny a pozoroval jeho výcvik, byl jsem přizván, abych si sedl na místo druhého pilota a pozoroval jeho výkony. Druhý den výcviku pro mě za chvíli začal.
Hned po mém obsazení levé sedačky pan Kobrle volí odlet z Prahy z dráhy 24 a dává mi povely, že hned po odletu stoupat do 4000 feetů, točit doprava na kurz zpětného ILS pro dráhu 24, pokračovat kurzem dráhy, na 9 míli (FAF) od LOC 109.00, provést úpravu kurzu na 016, pokračovat minutu a pak přístrojovou zatáčkou doprava zpět na přiblížení pro dráhu 24. Obrázkově to vypadá takto:
A pak na finále provést Go Around (Missed Approach) a celou proceduru opakovat. A opakovalo se a opakovalo, až jsem byl schopen vše uspokojivě zaletět. Došlo na výměnu směrů odletového vektoru, kdy jednou doprava, jednou doleva a instruktor mi vysvětloval, jak použít VOR/DME 112,6 v Praze jako pomocníka při hledání správného náletového kurzu pro Outbound dráhy 24. Lehce se to říká, hůře pak provádí, notabene bez viditelnosti ven, ale stejně jsem se z kabiny prakticky nepodíval. Opět kladen důraz na správný crosscheck přístrojů, kdy není vůbec jednoduché udržet kurz, výšku, rychlosti atd. To je o praxi a zase jen praxi.
Dalším úkolem byly Holding obrazce. Vyčkávání je nedílnou součástí létání, jako vítr a gravitace. Asi každý pilot ho zažije. Přišlo teoretické vysvětlení, jak se z různých segmentů nalétává vyčkávací obrazec a jak se do něj řadí. Prvotní totální zmatenost, jak to udělat pak vystřídalo naštěstí pochopení s tím, že to má skvělou logiku a výborně to do sebe zapadá. A jdeme na praktickou ukázku. Obrazec se letí podle času, protože každé letadlo má specifickou rychlost a chudák Cessnička se nemůže měřit s Boeingem 🙂 Nalétávali jsme obrazec u Ruzyně a stopovali, předpisově zatáčeli a vyčkávali. Bez větru prozatím, ale i tak to je poměrně složité vše uhlídat. Když byl perfektní kurz a VOR mi ukazoval přesně co měl, najednou jsem byl o 200 feetů výše, po zatáčce, která byla ukázkově předpisová najednou o 100 feetů pod předepsanou výškou. Není to jednoduché a vše kombinovat je opravdu vysilující.
Pohupující se simulátor docela kvalitně umí navodit dezorientaci a byť na opravdové letadlo nemá, tak je to více než dostačující. Čištění letadla po provedení Go Aroundu chce orpavdu hlídat hlavně u klapek, kdy v kritické fázi se může stát, že Vario půjde i do mínusových hodnot, což je více než špatně a mě se to stalo. “No a tady by jsi klidně brousil už břichem skoro o zem.” konstatoval suše pan Kobrle a měl pravdu. Vlastní simulátor je neuvěřitelně citlivý, někdy mi připadá, že až přehnaně. Milimetrové pohyby rukou na kniplu už jsou znát, ale s tím se dá smířit a doufat, že reálné letadlo bude trochu pomalejší a ku pilotovi přátelštější. Na druhou stranu, reálné letadlo se nedá zastavit, abych si mohl v klidu otočen od kokpitu prohlédnou s instruktorem, co jsem vlastně udělal a nebo neudělal dobře.