(No Ratings Yet)
Loading...
Vítr se stává kamarádem a nepřítelem aneb když už nám to začne jít, přibude v různých intenzitách a bude nás provázet už po zbytek výcviku.
Karlovy Vary křížem krážem. Tak by se dala popsat lekce, kterou jsem absolvoval. Nejdříve příletové trasy dle STAR, což mi osvětlilo několik informací, které jsem doteď nechápal správně. Ve své podstatě chytré hlavy v zkonstruovali procedurální přílet naprosto geniálně a tak jsem se dostal skrze bod BODAL na přiblížení do Varů pro ILS RWY 29. Vcelku silný severní vítr mě nutil stále vybočovat a eliminovat jeho snos v závislosti na stále zběsilejším stranovém poskakování Localizeru na HSI. Když se podaří krásně si najít snosový úhel a pokračovat stabilizovaně na ILS a to včetně Glideslope, zjistí pilot, že s ubývající výškou vítr slábne a jeho opravný úhel je příliš velký. A to se začne dít nejlépe na finálních 4-6 mílích finálního přiblížení 🙂
Nepřistáváme, ale na MAPt (Missed Approach Point) není vizuální kontakt s dráhou, proto pokračujeme dle procedury Nezdařeného přiblížení a stoupáme. A opět nám přibývá vítr, opět se pereme s tím, aby letadlo zůstalo na správném kurzu. Ale počasí se prý zlepší, proto hned do Vyčkávacího obrazce a ihned musí v hlavě a na papíře přepínat, jak se do něj vstoupí. A opět přišly na přetřes procedurální zatáčky a stopování času. Jakmile se něco stane “rutinou” v tom nejjednodušším slova smyslu, tedy že už obrazec nevypadá jakok zběsilá brambora ale jako obrazec dle zadání, změní se třeba vítr a nebo se přidají turbulence a přibude starost s udržením nejen směru, ale i výšky. A opět zpocené ruce drží knipl a záda hoblují už asi milionkráte propocený polštářek na sedačce, který stejně nedrží.
Počasí se opravdu lepší a tak pokračujeme tentokráte pro přiblížení NDB/DME pro dráhu 11. Procedura se liší hlavně tím, že zde není Glideslope, který by nás vedl na zem, ale sestup se řeší co nejstabilnějším možným klesáním dle rychlsoti letadla a na každé míli se kontroluje s tabulkou, která je v publikovaném přiblížení. Také se liší minima pro tento druh přiblížení a to směrem nahoru, ku přísnějším. Protože letím z druhé strany, snos větru je logicky obráceně a byť jsem si nastavil vše správně, tohle mi napoprvé nedošlo a tak jsem vykreslil ukázkového “hada” na localizeru finálního přiblížení. Nakonec se mi podařilo dostat se ke dráze a opět opakujeme, rovnou kurzem dráhy 11 a jdeme pro přiblížení opět ILS dráhy 29. A tak pořád dokola. Instruktor mi přidělává další a další problémy v podobě přírodních živlů, kdy jsem očekával za chvíli snad i tornádo v kurzu finálního přoblížení 🙂