Privátní pilot – 14. část – konec výcviku

počet přečtení :16575
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 5.00 out of 5)
Loading...

Poslední příspěvek k PPL je spojením několika závěrečných dohromady, aby byl jednotný celek konce výcviku tak, jak jsem ho prožil já až po let s examinátorem a jeho popis, ať víte, na co se těšit 🙂

Na jaře jsem opustil Aerotaxi po dvou letech a přešel pod společnost BUSINESSAIR a FlyingClub. Protože FlyingClub vlastní suveréně nejnašlapanější letový park pro PPL a navíc jedním z majitelů je i můj instruktor z dřívějška, nebylo co řešit a odešel jsem od Flying Academy. Ostatně, létat na letadle Cessna 172S s Glass Cockpitem a full IFR výbavou z roku 2006/2007 se nedá s Cessnou 152 bez čehokoliv srovnávat. Ale ani cenově ne, takže nakonec převážila touha po bezpečném a perfektním letadle. A tak jsem osedlal Cessnu OK-FCA, tedy klasický kokpit s full IFR výbavou a vydal se s ní na konec výcviku. Létalo se o poznání lépe, protože nové a mnohem silnější letadlo bylo sakra znát. Opět okruhy v červnu na Vodochodském letišti, opět navigace a zase a znova drill techniky pilotáže. Až usoudili, že nerozsekám ani sebe a ani letadlo, polétali jsme chvilku malé navigační lety a pak šup na závěrečný 270 NM přelet. Já jsem si vybral trasu: Vodochody-Karlovy Vary-Hosín-Vodochody a vyšlo to akorát. Prolétali jsme TMA, CTR a přistávali na řízeném letišti ve Varech. Pak okruhem nad náš barák ve Varech, ale zrovna nikdo nebyl venku, aby nám mával.

To byla poslední úloha a před examinací zbývalo už jen prodrillovat nouzáky a bezpečnostní přistání do terénu. Takže jsme s instruktorem jedno odpoledne vzali letoun a vyrazili právě tohle trénovat. Procedůry, úkony a nahlas a jedeme. Celé odpoledne, jedno pole za druhým, pořád dokola. Nakonec jsem to ocenil, neboť jen díky tomu jsem měl naprosto nadrillováno na examinaci a za nouzáky a BP jsem dostal Excelent hodnocení, takže opravdu nepodcenit, examinátor si to rád vychutná až do metru nad to pole 🙂

Konec, dolétáno, deník odepsán, teorie na UCL složena, medical vlastněn, takže s instruktorem šup na UCL validovat výcvik a nafasovat formulář pro examinátora. Já jsem našel pana Zemana z roudnice a tak jsem se jedno hezké sobotní odpoledne vydal s Cessničkou směr Roudnice nad Labem na závěrečnou zkoušku dovedností pro průkaz PPL…

Den předtím jsem dostal zadanou trať, kterou poletíme jako examinaci. V mém případě to bylo: Z  Roudnice na vstupní bod CTR Ruzyně November a dále Bravo, Charlie a výstup přez Whiskey. Potom na Rakovník, odtud na Bubovice s přistáním, dále na Průhonice, skrze MCTR Kbely na Boleslav a odtud VOR navigací na Neratovický radiomaják.

Tak jsem to s pomocí Viktora naplánoval a vyrazili jsme. Po startu jsem mazal na ono obrovské silo v polích, což je vstupní bod November a zahlásil se Ruyzně Radar. A nervozita byla znát 🙂 Komunikace není v mém případě problém, ale i tak jsem mu to vysypal ze sebe pozpátku, takže mě opravil. Dále všem kdo poletí examinaci, poslechněte si ATIS a to ne moc dopředu, neb mě se informace Mike změníl na Quebeck a nevěděl jsem to. Takže těsně před radarem ATIS. QNH bylo dost vysoko a tak jsem na řání inspektora požádal radar o stoupání do 2500 feet a mazali jsme na Bravo a Charlie. Radar nám dal “Radarový kontakt na SQUAK 3301” a záludná otázka pro mě byla, co to pro nás znamená. Jasné je řízení letového provozu a odstupů IFR dopravy, ale nevěděl jsem, že můžeme automatickz pokračovat až na bod Whiskey bez ohlašování jednotlivých bodů. Je to oblíbená nachytávka, takže pozor na to. Po Whiskey a odhlášení z Ruzyně jsme mazali na Rakovník a tam mi sebral mapu a nechal mě letět na ADF. Tady bych býval těžce narazil, protože standardně se ADF nelétá a navíc u předešlých škol jsem si mohl o ADF/DME nechat tak maximálně zdát a být rád za Gyro kompas. Naštěstí jsem přístrojové létání na ADF/DME znal a tak jsme za chvíli mastili na Rakovník dle přístrojů.

Po Rakovníku, který jsem našel a ohlásil  se do jejich ATZmě totálně přetočil letadlo “někam” a nechal mi najít znovu trať. Podemnou nějaký zámek a já zaboha nic nepoznával. Kdo by taky jo v těch lesích okolo 🙂 Věděl sjem, že musím na Beroun, tedy bod Sierra a pak na Bubovice, ale nevěděl jsem, kde Beroun je. Ten zámek podemnou byl samozřejmě Křivoklát a inspektor se skvěle bavil, jak tápu okolo sebe. Nicméně, trať jsem našel a mazal na Beroun. Opravdu jsem ho trefil a podél CTR Ruzyně letěl na Bubovice. Tam je ukrutně zparchantělý okruh, kvůli hluku nad jakousi vesničkou,navíc vysoká okruhová výška, hned vedle CTR Ruzyně a nad námi kousek TMA Ruzyně. Výborná věc pro examinaci ppl a lahůdka. Nicméně se mi podařilo nalétnout okruh a provést Touch and Go, které se inspektorovi kupodivu líbily. A pryč odsud na Průhonice. nTam jsem věděl, že musím hledat bílý kostelík. Průhonice jsou vstupní bod do MCTR Kbely a skrze ně jsem měl prolétnout na St. Boleslav. Našel jsem je a opět mi byla yabavena mapa 🙂 Musel jsem přístrojové nad St. Boileslav a tam chytit Neratovický VOR a naladit na něj DME. Takže jsem prolétl CTR, našel Boleslav a mazal na Vor. Klasická záludná otázka, na jakou radiálu voru letíme. Já letěl TO vor, takže kurz 352 nebyla radiála, ale 352-180=172 což je radiála, po které jsem svištěl . Ráhno mi tam létalo jako zběsilé, ale nakonec jsem VOR trefil a ukázal mu ho v polích.

Poslední část examinace začala, že jsem dle VOR/DME musel najít Roudnici. Takže tentokráte FROM VOR navigace na radiálu a DME jsem měřil 15 mil, které jsem měl v nákoleníku. Kupodivu to vyšlo perfektně a opravdu jsem letiště trefil. Nad ním jsem po přeskočení Řípu měl cca 2500 feet a hned nad letištěm nouzák. Tady bylo super, že jsem měl nadrillováno, že se onen okruh na nouzák dělá podle větru, což pochválil i inspektor. Jako motyka jsem se přiřítil k zemi a přibouchl Cessnu na dráhu. Šup letíme a hned nouzák po startu v pár metrech. Tam jsem doslova prolétl dva keře a zkončil na poli. Asi bych ani tam nerozmlátil letadlo, jak mi řekli a letěli jsem zase do prostoru. Posledním úkolem bylo Bezpečnostní přistání do terénu. Nebudu popisovat, jak se dělá, to každý pilot ví. Hlavně bacha, ať inspektorovi nevyberete pole s drátama a na finále nezapomenout na rozšířené úkony: Odpovídač 7700, hlášení a odjištění kabiny.

Konec examinace bylo GPS přiblížení se sestupnými rovinami do Roudnice a konec…

V hodnocení jsem dostal povětšinou A, tedy prospěl, několik E – Excelentní a jedno B – podprůměrné. To B bylo za radionavigaci. Dnes je GPS, DME, ADF atd normální vybavení a inspektor po mě chtěl, abych to uměl. Naštěstí jsem to uměl, ikdyž opravdu ne excelentně. Tím nechci hanit žádnou školu v ČR, ale ani KOlín, ani Letňanská FA neměli letadlo, které by bylo mladší než já a o nějakém takovímhle létání jsem si mohl nechat maximálně zdát. Proto asi doporučuji vědět, jak to funguje a umět to použít, když to v tom letadle mám.
Pak odměna největší – na UCL dostanete licenci Soukromého Pilota Letounů – Private Pilot Licence 🙂

Doufám, že k něčemu a někomu budou tyto články prospěšné a hodně štěstí všem mladým pilotům, jako jsem já.

1 thought on “Privátní pilot – 14. část – konec výcviku”

Zanechte komentář